12 C 251/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 18. 5. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 583 Kč spolu s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ Kompletní pojištění vozidla NAMÍRU“. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 1. 6. 2021 a pojistné ve výši 2 075 Kč za pojistné období. Pojistní období bylo sjednáno v dálce kvartální. Pojištění zaniklo ke dni 10. 12. 2021 po marném uplynutí 30 denní lhůty k uhrazení dlužného pojistného. Dlužné pojistné za období od 1. 9. 2021 do 10. 12. 2021 činí celkem 2 583 Kč, přičemž součástí žalované částky je vedle dlužného pojistného rovněž poplatek ve výši 300 Kč za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění, a poplatek ve výši 300 Kč za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy k plnění prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 45 odst. 2 a § 49 odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, do datové schránky. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřely pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU“. Smlouva byla uzavřena s počátkem pojištění ode dne 1. 6. 2021 a pojistné bylo sjednáno ve výši 2 075 Kč (pojistnou smlouvou, všeobecnými pojistnými podmínky, sazebníkem nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného). Žalovaná neuhradila pojistné za období od 1. 9. 2021 do 10. 12. 2021, a to ani v dodatečné lhůtě, proto pojištění v důsledku neplacení pojistného zaniklo uplynutím dne 10. 12. 2021 (platební bilancí, upomínkou k zaplacení dlužného pojistného ze dne, oznámením o ukončení pojistné smlouvy, pokusem o smír). Právní zástupkyní žalobkyně pak byla žalované zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaná nereagovala a dlužnou částku neuhradila (předžalobní upomínkou ze dne 22. 4. 2022, podacím archem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník mezi sebou uzavřely pojistnou smlouvu dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované pojistné plnění v případě škodní události a žalovaná se zavázala platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaná však své povinnosti řádně neplnila a pojistné neuhradila, a to ani v dodatečné lhůtě, stanovené žalobkyní v souladu s požadavky § 2804 o. z., v trvání delším než jeden měsíc. Pojištění zaniklo v důsledku nezaplacení pojistného marným uplynutím dodatečné lhůty k plnění, tj. ke dni 10. 12. 2021. Žalovaná nezaplatila pojistné za období, kdy byla plně kryta rizika z pojištění, porušila svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy a žalobkyně má právo za tuto dobu požadovat pojistné (§ 12 a § 13 z. p. o. v.). 7. Žalovaná pojistné nezaplatila, tudíž se dostala dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 9. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 583 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů řízení k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.