12 C 382/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne 4. 8. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 452 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 7. 8. 2017 žalobkyně uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla částku 4 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě nevrátila. Vedle jistiny dluhu ve výši 4 000 Kč se žalobkyně s odkazem na výše uvedenou smlouvu domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 20 % měsíčně z nesplacené jistiny, a to ve výši 2 289 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, jednorázové smluvní pokuty ve výši 363 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 7 452 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni ani přes výzvu žalobkyně doposud neuhradila, a to ani z části. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba nejprve doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř., a následně bylo zdejším soudem dne 12. 1. 2022 vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 7. 8. 2017 smlouvu označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejím základě žalobkyně vyplatila žalované na bankovní účet částku 4 000 Kč, a žalovaná se zavázala žalobkyni tuto částku vrátit a zaplatit smluvený poplatek za čerpání úvěru ve výši 8 000 Kč a úrok ve výši 20 % měsíčně, a to tak, že do konce každého kalendářního měsíce je povinna uhradit 1/3 dlužné částky, nejméně však 300 Kč. V bodě 6. 3. smlouvy si strany dále sjednaly pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení s tím, že nárok na zaplacení smluvní pokuty vzniká po prvních 90 dní prodlení žalované a smluvní pokuta se stává součástí jistiny (smlouvou, výpisem z účtu žalobkyně, kopií občanského průkazu). Žalovaná porušila své povinnosti z výše uvedené smlouvy, když ode dne čerpání úvěru žalobkyni nezaplatila ničeho. Žalobkyně proto využila svého oprávnění dle bodu 6.5 smlouvy a od smlouvy odstoupila, dluh se tak stal splatný v celé výši ke dni 1. 12. 2017. Dluh se skládá z jistiny ve výši 4 000 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 800 Kč, smluvní pokuty za prvních 90 dní prodlení dlužníka ve výši 363 Kč, smluvního úroku ve výši 20 % z dlužné částky měsíčně, kapitalizovaného ke dni 1. 12. 2017 částkou 2 289 Kč (výpisy k revolvingovému úvěru). Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně (předžalobní upomínkou ze dne 14. 2. 2018, podacím archem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem byla distančním způsobem platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v minimálních měsíčních splátkách s tím, že bylo prokázáno, že žalovaná úvěr čerpala a následně žalobkyni neuhradila ničeho. 7. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí peněžních prostředků, pak svou povahou se jedná o odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru žalovanému s tím, že v daném případě tento poplatek přepočtem na roční procentní úrok soud považuje za ujednání souladné s dobrými mravy (§ 580 ods.t 1 o. z. ve spojení s ust. § 1 odst. 2 o. z.), když v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček (viz např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). Citované judikatuře odpovídá i sjednaný úrok ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky. Ujednání o smluvní pokutě soud posoudil jako platné, když toto ujednání je obsaženo přímo ve smlouvě v bodu 6.3 smlouvy označeném jako„ Úrok, úrok z prodlení a smluvní pokuta“, tedy na místě, kde je žalovaný jako spotřebitel může důvodně očekávat, ujednání o způsobu stanovení výše smluvní pokuty je zřejmé a s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků soud dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená. Z uvedených důvodů soud žalobě i v této části vyhověl. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, ocitla se s placením peněžitého dluhu v prodlení (§ 1968 o. z.) a soud proto žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 452 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 12. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů řízení k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 13. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.