14 C 166/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 717 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 5. 2. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím [anonymizováno] portálu [webová adresa], na základě uvedené smlouvy byla žalovanému na účet prostřednictvím služby [anonymizováno] zaslána částka 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit do 24 měsíců spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, žalovaný však neuhradil žalobkyni ničeho. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru 3 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 99 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 693 Kč (poplatek za odložení splátky o měsíc), poplatků za SMS servis v celkové výši 343 Kč, úroků 882, účelně vynaložených nákladů 200 Kč a smluvních pokut 500 Kč, kdy smluvní pokuta byla vypočtena jako 10 % z nezaplacené jistiny a úroků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: 5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila soudu smlouvu, která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 5. 2. 2020 prostřednictvím [anonymizováno] stránek žalobkyně [webová adresa]). Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena tak, že žalovaný zaslala žalobkyni fotografii občanského průkazu a snímek z internetového bankovnictví k [anonymizována tři slova] [bankovní účet], na němž je jako majitel účtu uvedena žalovaný (smlouvou, kopií [anonymizováno] žalované, výpisem z [anonymizováno] bankovnictví), žalovaného jako majitele a disponenta předmětného účtu potvrzuje také sdělení [příjmení] [příjmení] (sdělením [příjmení] [příjmení] ze dne 27. 8. 2021 na č.l. 19). Žalovaný předmětnou smlouvu podepsal zadáním [anonymizováno] kódu, který mu žalobkyně zaslala na telefonní číslo uvedené žalovaným ve smlouvě (smlouvou), dle sdělení telefonního operátora [anonymizováno] [právnická osoba] se jedná o předplacenou kartu, k níž nejsou evidovány identifikační údaje uživatelů (sdělením [anonymizována dvě slova] [číslo listu]). Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázala žalobkyni uhradit celkem částku 4 128 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Ve smlouvě byla dále sjednána pro žalovanou možnost prodloužit dobu splatnosti úvěru o 30 dnů zaplacením 1 Kč nejpozději 15 dnů po splatnosti úvěru (ve smlouvě označeno jako„ korunový odklad“), přičemž za využití tohoto odkladu žalobkyně dle smlouvy účtuje poplatek 297 Kč (smlouvou, sazebníkem poplatků). Žalobkyně dne 5. 2. 2020 poukázala částku 3 000 Kč ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet] (opisem výpisu proplacení smlouvy, potvrzením o provedené platně ze dne 6. 9. 2021), což vyplývá také z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Ve výpisu čerpání, splátek a úhrad není evidována žádná úhrada ze strany žalovaného. Žalobkyně žalovanému dne 24. 6. 2020 zaslala výzvu k zaplacení částky 2 332 Kč a to ihned (výzvou ze dne 23. 6. 2020, podacím archem) a dne 13. 8. 2020 výzvu ke splacení celé půjčky ve výši 5 717 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy (výzvou ze dne 11. 8. 2020, podacím archem). Následně dne 15. 3. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě žalované částky (předžalobní výzvou, podacím archem). výpisu čerpání, splátek a úhrad pak žalobkyně po žalovaném požaduje jistinu 3 000 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 693 Kč, smluvní pokutu 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 99 Kč, poplatek za SMS servis 343 Kč, vynaložené náklady 200 Kč, úrok 882 Kč, dále úrok z prodlení za dobu od 12. 3. 2021 do 4. 5. 2021 kapitalizovaný částkou 59,02 Kč a úrok z prodlení z částky 5 717 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení. 6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (viz dále), zjistil soud z předložených důkazů, že žalobkyně zkoumala, zda má žalovaný u jiných společností další úvěry a závazky a zda tyto splácí prostřednictvím lustrace žalovaného [anonymizována dvě slova] [příjmení], v [anonymizováno] evidenci exekucí a v [anonymizováno] rejstříku (výpisem o provedené lustraci). Dále žalobkyně tvrdila, že posoudila příjmovou a výdajovou stránku a klientské informace jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a podobně. U žalovaného pak žalobkyně vycházela i informací uvedených žalovaným, který v žádosti uvedl, že je student s příjmem 30 000 Kč měsíčně, s měsíčními výdaji na bydlení 15 000 Kč, bez vyživovací povinnosti, přičemž žalovaný požadoval poskytnutí úvěru 15 000 Kč, žalobkyně žalovanému poskytla úvěr 3 000 Kč na dobu dvou let s měsíčními splátkami od 273 Kč do 420 Kč. 7. Žalobkyní předložené důkazy soud považuje za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně s tím spíše za situace, kdy žalovaný zůstal pasivní, žádné důkazy nepředložil a žalobou uplatněný nárok nesporoval. 8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem v souladu s § 1824 násl. o. z. Jelikož žalovaný vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatel, na uzavřenou smlouvu pak soud aplikoval právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by před jeho poskytnutím relevantním způsobem zkoumala schopnost žalované daný úvěr splácet. 9. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy ukládá posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr má poskytovatel posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Zda poskytovatel úvěru dostatečně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet soud zkoumá z úřední povinnosti, jak vyplývá z ustálených závěrů soudní praxe, přičemž dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srovnej například rozsudek [název soudu] ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne 18. 12.2014 ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, nález ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] a rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] . [anonymizováno]). 11. V tomto konkrétním případě žalobkyně ani přes výzvu soudu dostatečným způsobem nedoložila, že před uzavřením smlouvy s vynaložením odborné péče zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy soudu doložila pouze záznamy o provedené lustraci žalovaného v registrech [příjmení], [anonymizováno] evidenci exekucí, vůbec se však nezabývala příjmy a výdaji žalovaného, respektive není zřejmé, zda a jakým způsobem si ověřila příjmy žalovaného, když žalovaný uvedl, že je student s příjmem 30 000 Kč měsíčně, což si žalobkyně ničím neověřila, navíc za situace, když z předloženého výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že počáteční i převáděný zůstatek účtu byl v záporných hodnotách, za celý měsíc na daném účtu nejsou evidovány žádné příjmové položky. Za této situace bylo na žalobkyni, aby s odbornou péčí příjmy žalovaného ověřila, což žalobkyně neučinila. Zástupce žalobkyně se nedostavil k ústnímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, čímž se sám připravil o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení [název soudu] z 27. 10. 2020, sp. zn. [ústavní nález] a rozhodnutí [název soudu] z 24. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka]). 12. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 13. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, plnila tak bez právního důvodu a vzniklo jí dle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 3 000 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uvedenou částku vrátil. Dle výše uvedeného tak s