14 C 179/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b odst. 1 a § 157 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 294 154,79 Kč s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 21. 12. 2016 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ [jméno]“) smlouvu [anonymizována dvě slova] [číslo] dle níž [jméno] poskytla žalované úvěr ve výši 742 418 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 18 766 Kč, včetně úroku 3,9 % ročně, splátky však řádně nehradila a [jméno] s účinností ke dni 12. 3. 2019 od smlouvy odstoupila a úvěr se stal splatný v celé zbývající výši. [jméno] pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021 s účinností ke dni 19. 5. 2021. Žalovaná částka se skládá z jistiny 110 625,60 Kč, dlužných poplatků ve výši 14 099 Kč a smluvní pokuty ve výši 169 430,19 Kč. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání ve věci na den 9. 8. 2022. Žalované bylo dne 24. 6. 2022 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k uvedenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní normou. Jedná se po hmotněprávní stránce o nárok smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a nárok na zaplacení smluvní pokuty dle § 2048 o. z. O příslušenství soud rozhodl dle § 1968 a § 1970 o. z., kdy žalobkyni přiznal nárok na zaplacení smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 199 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 767 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 294 154,79 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 200 Kč ve výši 8 232 Kč. Povinnost žalované nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.