14 C 323/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 13 275 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti [právnická osoba], [IČO], a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, přičemž se jedná o pohledávku ze smlouvy o úvěru, kterou společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 13. 5. 2016, dle níž žalované poskytla částku 9 900 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit poplatek 3 375 Kč do 15. 6. 2016, neuhradila však ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Žalobkyně předložila soudu smlouvu, která měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou dne 13. 5. 2016 prostřednictvím [anonymizováno] stránek [právnická osoba] ([anonymizováno] stránka [webová adresa]). Na těchto stránkách se žalovaná měla nejprve zaregistrovat zadáním osobních údajů, telefonního čísla a emailové adresy, prostřednictvím webového rozhraní měl být žalované zaslán návrh, který měla žalovaná blíže nespecifikovaným způsobem akceptovat. Smlouva není opatřena žádným podpisem žalované (smlouvou). Dne 13. 5. 2016 pak žalobkyně na účet vedený u [právnická osoba] [bankovní účet] zaslala částku 9 900 Kč s poznámkou [anonymizována dvě slova] [číslo] (výpisem o transakci). Připsání uvedené platby na účet potvrdila [právnická osoba] s tím, že majitelem a disponentem předmětného účtu byla v květnu 2016 žalovaná (sdělením [právnická osoba]). Dne 1. 1. 2021 se společnost [právnická osoba] zavázala postoupit pohledávky vzniklé ze smluv o zápůjčce, které uzavřela se svými klienty jako dlužníky, specifikované v seznamu pohledávek, mezi nimi pod položkou [číslo] také pohledávku za žalovanou, a žalobkyně se zavázala tyto pohledávky převzít a uhradit společnosti sjednanou úplatu (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek). Žalobkyně dne 2. 2. 2021 zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu, kterou vyzvala žalovanou k úhradě částky 29 640,46 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů (předžalobní výzvou, podacím lístkem). 5. Smlouvou o úvěru podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 11. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil takto: [anonymizováno] legitimace žalobkyně vychází z § 1879 o. z., kdy žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, pak v řízení nebylo prokázáno, že by při uzavření smlouvy byla ověřena totožnost žalované jako jednající osoby. Pod žalobkyní předloženou smlouvou není připojen podpis žalované, souhlas žalované se zněním smlouvy měl být dán prostřednictvím [anonymizováno] rozhraní na internetových stránkách předchůdkyně žalobkyně. K prokázání tohoto tvrzení žalobkyně nenavrhla ani nepředložila soudu žádné důkazy. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by žalovaná dluh částečně uhradila a tím jej uznala. Zástupkyně žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byla řádně předvolána, čímž se sama připravila o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. [anonymizováno] [název soudu] ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. [ústavní nález], a usnesení [název soudu] ze dne 24. 3. 2010, [anonymizováno] [spisová značka]). Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Výpisem o provedené transakci a vyjádřením banky však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 9 900 Kč, a ta tuto částku přijala a žalobkyni ji nevrátila, a tedy se na její úkor bezdůvodně obohatila. Dle výše uvedeného tak soud žalované uložil, aby ve smyslu § 2991 o. z. žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 9 900 Kč vrátila, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (resp. vázán návrhem žalobkyně, kdy nelze přiznat více, než žalobkyně požaduje). Do prodlení se přitom žalovaná dostala první výzvou k peněžitému plnění (srov. [anonymizováno] [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], ze dne 7. 4. 2010). Splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu žalobkyně, kdy jedinou takovou žalobkyní doloženou výzvou byla předžalobní výzva ze dne 2. 2. 2021, odeslaná žalované téhož dne, fikce doručení dle § 573 občanského zákoníku nastala dne 5. 2. 2021, lhůta k plnění byla žalované poskytnuta v délce 3 dní, splatnost bezdůvodného obohacení žalované nastala dne 8. 2. 2021. 12. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku I. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 107,08 Kč, přičemž tato částka představuje 49,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,58 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 275 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně je v řízení zastoupena advokátem, povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně se tak opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř. 14. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.