34 C 238/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobou ze dne 24. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 7 178 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 7 178 Kč od 17. 6. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná pohledávka s příslušenstvím jí byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020, uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). [anonymizována dvě slova] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, a to po prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Na základě této smlouvy poskytla [anonymizována dvě slova] žalované dne 17. 5. 2019 úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 6. 2019. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 030,05 Kč a úroku stanoveného dle čl. 2 b) smlouvy ve výši 147,95 Kč. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, přesto nebyl žalovanou uhrazen v celé výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou, žalovaná však do dnešního dne svůj dluh neuhradila. Žalovaná se k návrhu žalobkyně nevyjádřila. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] credit s.r.o. bylo zjištěno, že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (výpisem z OR). Smlouvou o [anonymizováno] úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 17. 5. 2019 bylo prokázáno, že [právnická osoba] credit s.r.o. uzavřela se žalovanou smlouvu o [anonymizováno] úvěru, na základě které žalované poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a to převodem na účet žalované (smlouvou o [anonymizováno] úvěru, potvrzením [anonymizováno] o provedené platbě). Žalovaná se zavázala dluh v celkové výši 5 959,97 Kč, skládající se z jistiny ve výši 5 000 Kč, úroku ve výši 147,95 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 812,02 Kč vrátit nejpozději do 16. 6. 2019. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně. Při překročení doby splatnosti se pak žalovaná zavázala zaplatit dluh v celkové výši 7 178 Kč skládající se z jistiny ve výši 5 000 Kč, úroku ve výši 147,95 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 030,05 Kč (smlouvou o [anonymizováno] úvěru). Zda a jakým způsobem bylo posouzení úvěruschopnosti žalované prokázáno, žalobkyně nedoložila. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na dluh něčeho uhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2020 včetně seznamu pohledávek postoupila [právnická osoba] credit s.r.o. pohledávku za žalovanou žalobkyni (smlouvou o postoupení vč. přílohy). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 9. 10. 2020 (oznámením o postoupení pohledávky s podacím lístkem). Písemnou předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu (výzvou k úhradě před podáním žaloby), žalovaná však dluh do dnešního dne neuhradila. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně či její právní předchůdce nějakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalované. Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil pro věc nic podstatného. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Protože na jedné straně smluvního vztahu stál právní předchůdce žalobkyně, který ve smyslu ustanovení § 420 o.z. při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaná jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jejího povolání, tedy podle § 419 o.z. spotřebitel, jednalo by se dle ustanovení § 1810 o.z. o spotřebitelskou smlouvu. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 o. z., podle něhož může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. neplatná, neboť poskytovatel úvěru neprověřil, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Tento závěr je v souladu s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] Evropské unie, [anonymizováno] a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Jak přitom uvedl [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. V souzené věci nebyla úvěruschopnost žalované nijak posouzena, právní předchůdce žalobkyně nejenže neprověřoval výši výdajů žalované, ale ani výši jejích příjmů. Soud nad to dodává, že úplné a dostatečné posuzovaní úvěruschopnosti klientů není jen za účelem ochrany spotřebitele, ale i poskytovatele úvěru, neboť v jeho zájmu je, aby klient celý úvěr řádně a včas splatil a v neposlední řadě i ve prospěch celé společnosti, kdy posouzení úvěruschopnosti může zamezit předlužování společnosti a negativním dopadům insolvencí či exekucí. Dodat je třeba, že tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, aniž by požádala z důležitého důvodu o jeho odročení, znemožnila soudu, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř., když soud projednal věc v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání ([anonymizováno] [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka]). Soud připomíná, že dle ustanovení § 120 o.s.ř. může soud doplnit dokazování i bez návrhu účastníků řízení. Tato výjimečná možnost nikoli povinnost však nemá nahrazovat nedostatek procesní aktivity účastníků řízení. Řízení je zásadně ústní a je na jeho účastnících nikoli na soudu, aby se o svá práva starali (vigilantibus iura). Jestliže žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalované 5 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu a žalobkyni dle ustanovení § 2993 o.z. vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč. Přitom je-li neplatná smlouva, pak včetně ujednání o poplatcích za sjednání úvěru. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou ve lhůtě do 12. 10. 2020, vycházel soud z toho, že splatnost dlužné částky nastala dne 12. 10. 2020. Den poté se dle ustanovení § 1968 o.z. dostala žalovaná do prodlení. Žalovaná je tak povinna podle odst. 2 téhož ustanovení ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve spojení s § 19 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. platit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 10. 2020 do zaplacení. Proto soud žalobě v rozsahu výroku I. vyhověl. Protože část nároku žalobkyně, nárok na zaplacení 2 178 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 178 Kč od 17. 6. 2019 do 12. 10. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 178 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení nebyl po právu, soud žalobu v této části zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. §142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v částce 585 Kč, přičemž tato částka představuje 39,32 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,66 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,34 %). Celková výše nákladů sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 178 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 ods