5 C 190/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 7. 7. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení 5 041 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala do odběrného místa na adrese [adresa] (dále jen„ odběrné místo“), dodávat elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu v odběrném místě odebírat a platit sjednanou cenu. Žalovaný svůj závazek porušil tím, když za období od 9. 10. 2019 do 20. 6. 2021 neuhradil fakturu [číslo] splatnou dne 30. 10. 2020 na částku 2 738 Kč a následně mimořádnou (konečnou) fakturu [číslo] splatnou dne 12. 7. 2021. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud neuhradil, přestože byl před podání žaloby k úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván. 2. Žalovaný je státním příslušníkem Ruské federace, jde tak o věc s cizím prvkem. Soud proto nejprve zkoumal svou pravomoc věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že žalovaný má na území České republiky trvalý pobyt rodinného příslušníka občana České republiky, posuzoval soud pravomoc dle Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanoveními § 85 a § 86 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů. Podle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudu věc projednat a rozhodnout, neboť není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu, žalovaná se ke dni zahájení řízení fakticky zdržovala na území České republiky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a hradit stanovenou cenu (Žádostí o změnu odběratele ze dne 11. 2. 2016; Potvrzením - Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka]). Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu ze dne 13. 10. 2020 na částku 2 738 Kč a následně mimořádnou (konečnou) fakturu za elektřinu ze dne 23. 6. 2021 na částku 5 041 Kč (Fakturou ze dne 13. 10. 2020 na částku 2 738 Kč, splatnou dne 30. 10. 2020, mimořádnou (konečnou) fakturou za elektřinu na částku 5 041 Kč, splatnou dne 12. 7. 2021). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho (Výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 11. 4. 2022; e-mailem ze dne 11. 4. 2022). 7. Po právní stránce soud posoudil věc dle podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, neboť účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu v odběrném místě odebírat a hradit za ni danou cenu. 8. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o.s.ř. od data 13. 7. 2021, tj. dnem následujícím po splatnosti předmětné faktury z jistiny ve výši 5 041 Kč. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a tedy netvrdil, že by žalobkyni žalovanou částku (byť částečně) uhradil, soud tak vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, uhradila soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zSOP“) ve výši 400 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud pokračoval v řízení. Soud tedy ve výroku III. vyzval žalobkyni, aby doplatila soudní poplatek ve výši 600 Kč dle Položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků zSOP. 12. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., lhůtu ve výroku III. dle § 7 odst. 1 zSOP.