5 C 216/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 8. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 984 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne žalovaný byl od 12. 3. 2022 evidován v Pobytovém středisku [obec] na adrese [adresa] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“) a pobíral finanční příspěvek namísto stravy. Žalovanému byl dne 7. 6. 2022 vyplacen příspěvek předem na dobu 14 dnů ve výši 1 984 Kč s tím, že za první den pobytu v azylovém zařízení tj. 12. 3. 2022 žalovanému příspěvek nenáleží a nebyl mu ani vyplacen. Dne 7. 6. 2022 žalovaný odešel z [příjmení] [jméno] na dlouhodobé opuštění a na základě toho ztratil nárok na příspěvek namísto stravy. Žalovaný se do [příjmení] [jméno] vrátil dne 7. 7. 2022 a téhož dne mu bylo ukončeno poskytování služeb v [příjmení] [jméno] z důvodu odchodu na adresu do soukromí (tj. [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce]). Žalovanému byl poskytnut finanční příspěvek, na který opuštěním azylového zařízení nárok odpadl, žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a žalobkyně tak po žalovaném požaduje vrácení dlužné částky ve výši 1 984 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Žalovaný je státním příslušníkem Ruské federace, jde tak o věc s cizím prvkem. Soud proto nejprve zkoumal svou pravomoc věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že žalovaný má na území České republiky hlášen pobyt, posuzoval soud pravomoc dle Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanoveními § 85 a § 86 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů. Podle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudu věc projednat a rozhodnout, neboť není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný se ke dni zahájení řízení fakticky zdržoval na území České republiky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. Žalovaný pobýval v zařízení žalobkyně a byl mu vyplacen finanční příspěvek namísto stravy za období od 12. 3. 2022 do 6. 6. 2022 ve výši 1 984 Kč, přičemž tento příspěvek žalovaný osobně převzal (prokázáno výplatnicí pro klienta č. B011763). Žalovaný však azylové zařízení dne 7. 6. 2022 opustil, čímž ztratil nárok na příspěvek. Dne 7. 7. 2022 bylo žalovanému ukončeno poskytování služeb, neboť bylo vyhověno žádosti o odchod na adresu do soukromí (prokázáno Oznámením o ukončení poskytováníá služeb v PoIS [obec] ze dne 7. 7. 2022). Žalovaná částka ve výši 1 984 Kč představuje finanční příspěvek namísto stravy (prokázáno Podrobnostmi k vyúčtování finančního příspěvku ze dne 7. 7. 2022; Oznámením o ukončení poskytování služeb ze dne 7. 7. 2022; Podrobnostmi k vyúčtování finančního příspěvku ze dne 8. 8. 2022). Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k její úhradě vyzván předžalobní upomínkou (prokázáno Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 7. 2022 včetně dodejky). 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Dle § 42 odst. 1 zákona č. 325/1991 Sb. o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu v azylovém zařízení poskytne a) ubytování, strava, základní hygienické prostředky a b) kapesné za podmínek stanovených v § 42a zákona o azylu. Dle odst. 4 s ohledem na možnosti azylového zařízení poskytovat stravu lze žadateli o udělení mezinárodní ochrany namísto stravy poskytnout finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob (odstavec 3). Po dobu poskytování finančního příspěvku kapesné nenáleží. Finanční příspěvek se poskytuje pouze za dobu přítomnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení. 10. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Skutková tvrzení odůvodňují žalované plnění dle § 42 odst. 1, 4 zákona o azylu a § 2991 o. z., neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný svým opuštěním azylového zařízení dne 7. 6. 2022 ztratil nárok na finanční příspěvek ve výši 1 984 Kč, který od žalobkyně obdržel, právní důvod poskytnutí tohoto příspěvku tak odpadl, z čehož vyplývá, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. 12. Jelikož se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením peněžitého dluhu v prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni i úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z., a to s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a contrario, neboť žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala, když žádné náklady jí nevznikly. 14. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je od soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o SOP“), uložil soud povinnost zaplatit soudní poplatek žalovanému, a to dle § 2 odst. 3 zákona o SOP, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku pak vychází z položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o SOP. 15. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem os.ř.