5 C 230/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 17. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 909 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu – o škodovém pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání [číslo] ze dne 14. 12. 2018. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému v případě pojistné události poskytnout pojistné plnění a žalovaný se zavázal hradit sjednané pojistné ve výši 2 318 Kč ročně, a to s počátkem pojištění ode dne 15. 12. 2018. Žalovaný neuhradil pojistné řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně od pojistné smlouvy odstoupila a požadovala po žalovaném uhradit pojistné za období od 15. 12. 2020 do 4. 4. 2021. Společně s pojistným žalobkyně po žalovaném požadovala uhradit náklady na upomínky. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Rumunska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána čl. 14 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo škodové pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala pro případ pojistné události poskytnout žalovanému pojistné plnění, žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 2 318 Kč ročně (prokázáno Pojistnou smlouvou – o škodovém pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání [číslo] ze dne 14. 12. 2018). Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 5. 4. 2021, přičemž byl upozorněn, že pokud dlužné pojistné do 4. 4. 2021 neuhradí, pojištění zanikne (prokázáno Upomínkou ze dne 14. 2. 2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil pojistné ani posléze, došlo k ukončení pojistné smlouvy s účinky ke dni 4. 4. 2021 (prokázáno Dopisem o ukončení pojistné smlouvy ze dne 18. 4. 2021). Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení pojistného za období od 15. 12. 2020 do 4. 4. 2021 ve výši 909 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho (prokázáno Předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2021, Předžalobní upomínkou ze dne 9. 12. 2021 vč. poštovního podacího archu ze dne 9. 12. 2021). 7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 8. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému pojistné plnění v případě škodní události, a žalovaný se zavázal pravidelně platit žalobkyni pojistné. Žalovaný svůj závazek porušil, když neuhradil pojistné splatné dne 5. 4. 2021. Pojištění zaniklo marným uplynutím lhůty k dodatečnému plnění, tedy dnem 5. 4. 2021. 9. Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 200 Kč soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal takovéto ujednání za neplatné, a žalobkyni náklady na upomínání nepřiznal. 10. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, a neuhradil jej ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z., tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky a i zaplacení úroku z prodlení, jež žalobkyně požadovala přiznat za období od 6. 4. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 11. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 833,84 Kč, přičemž tato částka představuje 56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 909 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a III. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.