5 C 90/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 3. 3. 2022, domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení spotřebitelského úvěru ve výši 5 000 Kč, poskytnutého žalovanému dne 11. 12. 2018, na základě smlouvy o úvěru uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), prostřednictvím internetové stránky [webová adresa]. Splatnost pohledávky nastala dne 11. 2. 2019. Žalovaný poskytnutý úvěr do sjednaného data splatnosti řádně a včas nesplatil, ačkoliv byl k jeho úhradě vyzván. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od právní předchůdkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 11. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Mezi právní předchůdkyní jako úvěrující a žalovaným coby úvěrovaným došlo dne 11. 12. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru, v níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč převodem na účet žalovaného a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 11. 2. 2019 (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dále ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z všeobecných obchodních podmínek). Na bankovní účet č. [bankovní účet], jejímž majitelem je žalovaný, byla v prosinci 2018 připsána částka ve výši 5 000 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně (zjištěno z potvrzení o provedené platbě ThePay, dále ze sdělení [právnická osoba] ze dne 5. 5. 2022). Dne 19. 11. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno současně s výzvou k úhradě dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 vč. seznamu postoupených pohledávek a přílohy, dále z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2021, z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 3. 12. 2021 vč. podacího lístku). 7. Žaloba je z převážné části důvodná. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla úvěrovanému (zde žalovanému) povinnost vrátit úvěrujícímu (zde žalobkyni) po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný poplatek. 10. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni coby postupníka v souladu s § 1879 a násl. o.z. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. U Soudního dvora EU bylo vedeno řízení o předběžné otázce týkající povinnosti vnitrostátního soudu posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti, kde Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C [číslo], ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 14. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost právní předchůdkyně splnila. Naopak má soud za prokázané, že právní předchůdkyně na tuto svou zákonnou povinnost rezignovala. Právní předchůdkyně žalovanému vyplatila částku 5 000 Kč dne 11. 12. 2018. I v případě, že by žalobkyně skutečně provedla lustraci žalovaného v registrech ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI a zjistila příjmy i výdaje žalovaného, což nijak nedokládá, je zřejmé, že tyto informace řádně neověřovala a nehodnotila, když uvedené nijak nedokládá. Posuzování úvěruschopnosti žalovaného tak tedy vůbec neproběhlo, nebo proběhlo pouze formálně a v takové rychlosti, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohlo vyplynout, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. 15. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částka 5 000 Kč a tuto žalovaný v plné výši nevrátil. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na výše uvedený rozsudek Soudního dvora EU č. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto je v souladu s § 2991 o. z. ve spojení s § 1879 a násl. o. z. povinen žalobkyni částku 5 000 Kč vydat. 18. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení však soud určil den následující po doručení žaloby žalovanému, když dříve doručenou výzvu k úhradě nemohl soud vzít v potaz, jelikož doručení této výzvy žalovanému nebylo prokázáno. Má se tedy za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění doručením výzvy dne 8. 12. 2021, tj. dle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání zásilky. Dle § 1958 odst. 2 o. z. splatnost dluhu žalovaného nastala první den poté, kdy byl vyzván k plnění, tedy 9. 12. 2021, a od dalšího dne, tj. 10. 12. 2021, žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež nebyla v řízení úspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle §14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 1