6 C 4/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 43 800 Kč s příslušenstvím přestavující zákonný úrok z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 25. 5. 2015 mezi žalovaným a žalobkyní, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to za administrativní poplatek ve výši 600 Kč, který byl jednorázově splatný při výplatě úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pomocí 13-ti splátek ve výši 2 600 Kč měsíčně. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 21. 4. 2022 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací], ze dne 4. 11. 2022, bylo řízení, co do částky 24 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 800 Kč od 20. 6. 2016 do 27. 4. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 400 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, zastaveno pro zpětvzetí žalobkyně. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně se k této výzvě nevyjádřila, žalovaný se k této výzvě též nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla 19 400 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 25. 5. 2015 včetně příloh). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem dne 21. 4. 2022, který byl předán k poštovní přepravě dne 27. 4. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 21. 4. 2022 a podacím archem ze dne 27. 4. 2022). 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. 7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný do 30. 11. 2016, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 9. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 10. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. 11. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 12. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 13. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 19 400 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 19 400 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení z částky 19 400 Kč ode dne 3. 5. 2022 do zaplacení. 14. Soud žalobu, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 19 400 Kč od 28. 4. 2022 do 2. 5. 2022, zamítl, když splatnost bezdůvodného obohacení zastala až na výzvu žalobkyně, tj. v rámci předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2022, který byl podán k poštovní přepravě dne 27. 4. 2022. Předmětná písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. dne 2. 5. 2022, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala ihned. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 873,31 Kč, přičemž tato částka představuje 11,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,71 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 44,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 752 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 800 Kč sestávající z částky 2 860 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 320 Kč ve výši 1 327,20 Kč.