12 C 189/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 5. 2023 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 135 300 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském nájmu věcí movitých č. VYP [číslo] ze dne 19. 1. 2023 (dále jen„ smlouva o nájmu“). Dluh vznikl pozdním vrácením pronajatých věcí, když jejich pronájem byl ve smlouvě o nájmu sjednán na dobu od 19. 1. 2023 do 20. 1. 2023, avšak žalovaný pronajaté věci vrátil žalobkyni až dne 22. 2. 2023. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení ušlého zisku za dobu prodlení s vrácením předmětu nájmu, tj. od 21. 1. 2023 do 22. 2. 2023, který žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 2. 3. 2023 na částku 135 300 Kč se splatností dne 7. 3. 2023. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou této částky, když na uvedenou fakturu ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze strany žalobkyně. Žalobkyně dále požadovala uhradit po žalované náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil pouze přípisem ze dne 8. 7. 2023, ve kterém učinil dotaz na možnosti úhrady dluhu ve splátkách a sdělil, že s ním žalobkyně nekomunikuje. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 19. 1. 2023 smlouvu o nájmu (smlouvou o nájmu č. VYP [číslo] ze dne 19. 1. 2023). 5. Na základě smlouvy o nájmu žalobkyně žalovanému přenechala jako předmět nájmu nářadí specifikované v uvedené smlouvě a výdejce, tj. minirypadlo, špičák, hydraulické kladivo a svahovou hydraulickou lopatu (smlouvou o nájmu č. VYP [číslo] ze dne 19. 1. 2023, výdejkou ze dne 19. 1. 2023). Žalovaný byl povinen pronajaté nářadí vrátit žalobkyni nejpozději dne 20. 1. 2023 a uhradit za něj nájemné o celkové výši 4 100 Kč bez DPH denně. Žalovaný však shora uvedené nářadí vrátil žalobkyni až dne 22. 2. 2023 (smlouvou o nájmu č. VYP [číslo] ze dne 19. 1. 2023, potvrzením Policie České republiky o přijatém oznámení ze dne 22. 2. 2023). 6. Fakturou [číslo] ze dne 2. 3. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalovanému ušlý zisk ve výši sjednaného denního nájemného za období od 21. 1. 2023 do 22. 2. 2023 (tj. 33 dní), a to na částku 135 300 Kč se splatností dne 7. 3. 2023 (fakturou [číslo]). 7. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky, na kterou však nereagoval (upomínkou ze dne 3. 4. 2023). 8. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje, že nájemci přenechá věc, která je předmětem nájmu, k dočasnému užívání, a nájemce se zavazuje hradit pronajímateli nájemné. Podle § 2913 odst. 1 o. z. je smluvní strana, která porušila povinnost ze smlouvy, povinna nahradit druhé straně škodu z toho vzniklou. Podle § 2952 o. z. je škůdce povinen uhradit poškozenému nejen skutečnou škodu, ale i to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. V řešené věci žalobkyně a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě žalovaný od žalobkyně převzal k dočasnému užívání předmět nájmu, avšak po uplynutí sjednané doby nájmu jej žalobkyni nevrátil a dopustil se tak porušení smluvní povinnosti plynoucí z uvedené smlouvy o nájmu. Žalobkyni tím vznikla škoda v podobě ušlého zisku na nájemném za 33 dní, po které byl žalovaný v prodlení s vrácením předmětu nájmu. Žalobkyně následně vyfakturovala tento ušlý zisk žalovanému, avšak ten se dostal do prodlení s jeho úhradou, když žalobkyni na ušlý zisk k dnešnímu dni ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhrazení dluhu netvrdil a ani v této souvislosti nenavrhl žádné důkazy, soud má nárok žalobkyně za prokázaný (srov. § 133 o. s. ř.). Žalobkyni tak náleží jistina dluhu ve výši 135 300 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne následujícího po dni její splatnosti až do úplného zaplacení. Konečně soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši stanovené § 3 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 1 200 Kč, jelikož se jedná o závazek mezi podnikateli. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy žalobě zcela vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 317,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 765 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 135 300 Kč sestávající z částky 6 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 680 Kč ve výši 2 872,80 Kč. 13. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.