21 C 343/2022-37 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] po žalovaném domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se žalobkyní distančním způsobem smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši [částka], který byl žalovanému zaslán na účet dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit úrok ve výši [částka]. Jistina a úrok byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně po žalovaném žádala též úhradu smluvní pokuty ve výši [částka] ze období od [datum] do [datum]. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne [datum] omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. 4. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr: 6. Žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti [právnická osoba]. Ve Smlouvě byla pro případ prodlení žalovaného sjednána smluvní pokuta ve výši [anonymizováno] denně z dlužné částky za každý den prodlení. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně jeho provedenou platbou ve výši [částka] odeslanou z bankovního účtu č. [bankovní účet] a kopií občanského průkazu žalovaného (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku stran žalobkyně, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] všeobecnými obchodními podmínkami, kopií občanského průkazu žalovaného a výpisem z bankovního účtu žalobkyně za období od [datum] do [datum]). Žalobkyně poskytla finanční prostředky žalovanému ve výši [částka] dne [datum], a to na bankovní účet č. [bankovní účet] (prokázáno fakturou ke smlouvě ze dne [datum] a potvrzením o provedené platbě ze dne [datum]). Žalovaný v [anonymizováno] [rok] dosáhl příjmu ve výši [částka] (prokázáno bankovním výpisem žalovaného za [anonymizováno] [rok] stran jeho příjmů a zákaznickou kartou). Žalovaný neuhradil z poskytnuté částky ničeho, a proto jej žalobkyně vyzvala před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, přičemž výzva byla podána k poštovní přepravě dne [datum]. Splatnost byla určena do 7 dnů ode dne doručení (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum], včetně potvrzení o odeslání). 7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru učinil soud tento právní závěr: 8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 9. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný do 30. 11. 2016, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného po stránce výdajové, i soudu předložený výpis z bankovního účtu žalovaného je pouze stran příjmů. 10. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že tím, že se žalobkyně z jednání před soudem omluvila, sama se ochudila o poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ohledně výše uvedeného. 11. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 12. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. 13. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 14. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 15. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému [částka], plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku [částka] s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení (předžalobní upomínka byla odeslána dne [datum], doručena fikcí dne [datum], přičemž splatnost nastala dne [datum]. 16. Soud žalobu, co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], když výše uvedené nároky vycházeli z neplatné smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum]. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 25,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].