28 C 192/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalované povinnost k zaplacení částky 13 168 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Za poskytnutí zápůjčky byl sjednán poplatek ve výši 3 168 Kč. Jistina a poplatek byly splatné do dne [datum]. Žalovaná zaplatila pouze částku 4 455 Kč. Žalobkyně požaduje jistinu a poplatek ve výši 13 168 a částku 1 935 Kč za náklady spojené s prodlením, kdy žalobkyně zaslala žalované 5 výzev za 2 500 Kč, náklady byly poníženy částečnou úhradou žalované. Smluvní pokuta ve výši 3 890 Kč byla umořena úhradou žalované. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum]. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním příslušníkem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalované v souladu s [číslo listu] odst. [anonymizováno] [nařízení EP]. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU]. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet], žalovaná se zavázala jistinu a poplatek ve výši 3 168 Kč splatit do dne [datum] (smlouva o zápůjčce ze dne [datum] + dodatek ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas, v souvislosti s upomínáním vznikly žalobkyni náklady ve výši 2 500 Kč (upomínky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum] + podací arch). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1813 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem, zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi účastníky (žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou měla vrátit do dne [datum]. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. 11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka], který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z. 14. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). 15. Pokud soud přepočte poplatek za uzavření smlouvy ve výši 3 168 Kč na roční procentní úrok, je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy, a proto soud v této části žalobě vyhověl. 16. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. 17. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši 500 Kč soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalované. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. 18. Žalovaná dlužnou částku do dne splatnosti nezaplatila, tudíž se dostala dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyně proti žalované představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, náklady zastoupení žalobkyně advokátem ve výši 3x 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu ve věci samé) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrada paušálních výdajů ve výši 3x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. náklady v celkové výši 2 000 Kč. 21. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné plate