28 C 224/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 63 447,98 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno]. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr formou 84 měsíčních splátek ve výši 1 603,84 Kč splatných k 17. dni v měsíci a platit úrok z prodlení z nesplacené jistiny ve výši 8,90 % ročně. Žalovaný byl v prodlení se splátkami za měsíce únor až duben roku 2022, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a prohlásila celý dluh splatným ke dni [datum]. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 63 447,98 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z jednotlivých splátek do splatnosti úvěru ve výši 3 263,07 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z jednotlivých splátek po splatnosti úvěru ve výši 11 977,70 Kč, smluvního úroku ve výši 8,90 % ročně a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne [datum]. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v [země], žalovaný je státním příslušníkem České republiky s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 18 odst. 2 [nařízení EP]. Rozhodným právem je české právo dle [číslo listu] odst. [anonymizováno] nařízení [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet formou 84 měsíčních splátek ve výši 1 603,84 Kč splatných k 17. dni v měsíci a platit úrok z prodlení z nesplacené jistiny ve výši 8,90 % ročně (žádost + smlouva o zřízení účtu č. [anonymizováno], potvrzení o zřízení účtu č. [bankovní účet], všeobecné podmínky žalobkyně, žádost + smlouva o hotovostním úvěru mPůjčka plus č. [anonymizováno], sazebník žalobkyně, podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů, SMS potvrzení smlouvy, prověření úvěruschopnosti žalovaného). Žalovaný byl v prodlení s placením splátek za měsíce únor až duben roku 2022, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a prohlásila celý dluh splatným ke dni [datum] (výpisy z účtu č. [bankovní účet], historie úvěru, poslední výzva ke splacení a odstoupení od smlouvy ze dne [datum] s dodejkou). Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení úvěru předžalobní upomínkou ze dne [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], poštovní podací arch ze dne [datum]). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. o. z., a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky. 13. Žalovaný dlužnou částku do dne splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 698,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 538 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 447,98 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení) a z částky 1 830 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 050 Kč ve výši 2 110,50 Kč. 16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.