34 C 375/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2022 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku 25 831 Kč s příslušenstvím. Žalobu odvodnila tak, že strany spolu dne 11. 2. 2021 uzavřely smlouvu o zápůjčce prostřednictvím webové stránky žalobkyně, [webová adresa], na základě které byla žalované poskytnuta částka 16 400 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 063 Kč do dne 10. 7. 2021. Žalovaná z titulu uvedené smlouvy žalobkyni uhradila 2 422 Kč. Žalovanou částku tvoří jistina poskytnuté zápůjčky ve výši 16 400 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 063 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč za 5 výzev po 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,10% denně z dlužné částky ve výši 16 400 Kč od 11. 7. 2021 do 29. 8. 2022 ve výši 6 790 Kč, tato částka je ponížena úhradou žalované na částku 4 368 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslané předžalobní výzvě zástupce žalobkyně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne 31. 8. 2022 řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla dne 11. 2. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 16 400 Kč. Žalovaná se zavázala částku vrátit a zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 063 Kč, celkem ve výši 21 463 Kč, se splatností do 10. 7. 2021. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Dle Sazebníku byla sjednána částka 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě (Smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky, potvrzení o přijaté platbě ve výši 1 Kč). Žalobkyně poskytla žalované částku 16 400 Kč (potvrzení o bezhotovostní platbě). Žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 20. 3. 2021, dne 27. 3. 2021, dne 3. 4. 2021, dne 12. 4. 2021 a dne 19. 5. 2021 ([anonymizováno] z 20. 3. 2021, 27. 3. 2021, 3. 4. 2021, 12. 4. 2021 a 19. 5. 2021). Předžalobní výzva ze dne 23. 11. 2021 k úhradě byla žalovanému odeslána dne 27. 7. 2022 ([anonymizována dvě slova] včetně podacího lístku). Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy si vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech žalované a tyto ověřila na základě dokumentů od žalované, případně nahlédnutím do příslušných databází. Informace byly zaevidovány do zákaznické karty. Toto své tvrzení nedoložila. Na výzvu soudu dne 2. 2. 2023 uvedla, že není sto doplnit ohledně zkoumání úvěruschopnosti žádná tvrzení. 4. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 6. Žalobkyně jako podnikatelka a žalovaná coby spotřebitelka spolu uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., jež je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované zakotvenou v § 86 a 87 zákona. 7. Žalobkyně neprokázala, že by vůbec zkoumala příjmovou a výdajovou stránku úvěruschopnosti žalované. Nedoložila, že by se zabývala individuálními poměry žalované, ani že by nahlédla do evidence exekucí, neprověřila, zda má žalovaná další závazky u jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jak je běžnou praxí (například nahlédnutím do databází [příjmení], [anonymizováno] apod.), nevyžádala si od žalované výpisy z účtu, jak bývá obvyklé. Vyšla pouze z údajných tvrzení žalované o výši jejích výdajů. Že tato výše výdajů byla žalovanou skutečně tvrzena, přitom žalobkyně soudu nijak nedoložila (nepředložila žádný listinný důkaz prokazující, že žalovaná prohlásila, jaké jsou její výdaje). 8. Zástupkyně žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byla řádně předvolána, čímž se sama připravila o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení [název soudu] ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. [ústavní nález], a usnesení [název soudu] ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Poskytnutí spotřebitelského úvěru bez řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se s ohledem na cíle předmětné právní úpravy zjevně příčí dobrým mravům, pročež je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. 9. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by soud nepovažoval její tvrzení a důkazní návrhy za dostatečné, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje. V usnesení ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka], [název soudu] uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ [anonymizováno] platí, že k podmíněnému podání (tj. podmíněné žádosti o poučení a poskytnutí lhůty) se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. 10. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 16 400 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržela plnění bez právního důvodu (smlouva byla neplatná absolutně, tedy od počátku). Žalovaná od žalobkyně převzala částku ve výši 16 400 Kč, kterou na výzvu žalobkyně dosud nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je smlouva neplatná jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny tak vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 3. 8. 2022, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Podle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. došla výzva žalované 30. 7. 2021, přičemž do prodlení se žalovaná dostala uplynutím lhůty 3 dnů od tohoto data (lhůta uplynula skončením dne 2. 8. 2022), tj. od 3. 8. 2022. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud přiznal. 11. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky 16 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 3. 8. 2022 do zaplacení (výrok I.) a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 392 Kč, přičemž tato částka představuje 15,8% z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 034 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 psím. a), bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 331 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč.