46 C 186/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 20. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 851 Kč s přílušenstvím s tím, že se jedná o dosud neuhrazenou pohledávku za žalovanou vzniklou ze smlouvy o [anonymizována dvě slova]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 5. Mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena smlouva o [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“), přičemž její součástí byly také [anonymizováno] obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ [anonymizováno]“). Totožnost žalované byla v průběhu kontraktačního procesu ze strany žalobkyně ověřena prostřednictvím aplikace [anonymizováno] ([příjmení] statement data; [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] žalované; [anonymizováno] lítek [anonymizováno]). 6. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v částce 7 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit; termín splatnosti byl ve smlouvě sjednán„ 30 od odeslání finančních prostředků [anonymizováno]“, čímž se zřejmě rozumí 30 dnů od okamžiku, kdy byly peníze odeslány na bankovní účet žalované. Co se dalších podmínek úvěru týče, tak úrok z úvěru a roční procentní sazba nákladů (RPSN) byly primárně sjednány ve výši 0 % (v rámci akce„ [anonymizována tři slova]“ případně jinak nazvané kampaně s obdobným obsahem); v případě, že by ovšem žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplatila, byl smluvními stranami sjednán úrok z úvěru ve výši 0,9 % denně z poskytnuté částky a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky (jistiny), ohledně níž by se žalovaná ocitla v prodlení. ([anonymizováno], [číslo listu] [anonymizováno]). 7. Dle podmínek smlouvy pak byla smlouva uzavřena k datu uvedenému na faktuře ke smlouvě ([anonymizováno]), což je v daném případě dne 16. 8. 2021, kdy žalobkyně úvěr žalované poskytla na její bankovní účet ([anonymizováno] ke [anonymizována dvě slova] o provedené platbě ze dne 16. 8. 2023). 8. Žalovaná měla poskytnutý úvěr splatit ke dni 15. 9. 2021 ([anonymizováno] ke smlouvě), později byl zřejmě sjednán nový termín splatnosti, a to ke dni 11. 11. 2021 ([anonymizováno] s upozorněním na 52 dnů po splatnosti). Žalovaná však neuhradila ničeho, a to ani poté co jí žalobkyně zaslala předžalobní výzvu ([anonymizováno] výzva ze dne 9. 1. 2023 vč. dokladu o odeslání ze dne 10. 1. 2023). 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 10. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a (případně) zaplatit úroky. Žalovaná zde vystupovala jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., když smlouvu uzavírala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání a právní předchůdce žalobkyně zde vystupoval jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z., když smlouvu uzavíral v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost, živnostenským nebo obdobným způsobem za účelem dosazení zisku. Svou povahou se tedy jedná o úvěr spotřebitelský, na který dopadá § 1810 a násl. o. z. a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). 11. Podle § 86 odst. 1 zákona„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o [anonymizována dvě slova] nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše [anonymizována dvě slova] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 12. Podle § 86 odst. 2 zákona„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 13. Podle § 87 odst. 1 zákona„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 14. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení a prokázaný skutkový stav, soud shledal smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoli seriózním způsobem posuzovala [anonymizováno] žalované. Žalobní tvrzení uvádí, že žalobkyně vyplnila jakýsi„ [anonymizováno]“ týkající se její finanční a majetkové situace, pročež byl soudu předložen screenshot, jenž má zřejmě tento„ [anonymizováno]“ zachycovat. V praxi se jedná o tabulku, ze které lze pro posouzení úvěruschopnosti žalované odvodit snad jen to, že měsíční výdaje žalované činí částku 35 000 Kč (což v zásadě prokazují i předložené [anonymizována dvě slova] – ty ovšem žalobkyně, dle svého tvrzení použila k ověření identity žalované) a měsíční výdaje pak částku 17 000 Kč (výdaje žalované pak nejsou blíže prokázány zhola ničím). Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila a ani nijak neprokázala, že by prověřovala úvěruschopnost žalované jakýmkoli jiným způsobem (např. že si opatřila výpis z [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ke jménu žalované, že jí žalovaná předložila doklady aspoň přibližně prokazující uvedenou výši měsíčních výdajů apod.) dospěl soud na základě shora uvedeného k závěru, že nejednala v souladu s § 86 odst. 1 zákona, pročež je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona neplatná. 15. Shledal-li tedy soud [anonymizováno] absolutně neplatnou, pak pochopitelně včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě atd. Vzhledem k tomuto, soud žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. přiznává nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 7 000 Kč, tedy v částce představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. 16. Na základě předložených listin (viz odst. 8 tohoto odůvodnění) má soud za to, že se žalovaná ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a proto v souladu s § 1970 o. z. přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 7 000 Kč (dosud nesplacená jistina úvěru) ve výši 8,5% ročně od 12. 11. 2021, když za počátek prodlení určil soud den následující po datu splatnosti. 17. Pro absolutní neplatnost [anonymizováno] ve smyslu § 588 o. z. pak soud žalobu zamítl co do zbylé částky 4 851 Kč, neboť pokud je smlouva shledána za absolutně neplatnou, žalobkyni nevzniknul ani nárok na úrok z úvěru v částce 1 890 Kč, ani na smluvní pokutu v částce 2 961 Kč. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 310,51 Kč, přičemž tato částka představuje 18,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,07 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 851 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč.