46 C 20/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 7 178 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2021 do zaplacení, kterého se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že dne 17. 2. 2021 poskytla její předchůdkyně společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o [anonymizována dvě slova] č. [spisová značka] žalované spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, který jí vyplatila převodem na účet č. [bankovní účet]. Poplatek za poskytnutí [anonymizováno] činil 2 030,05 Kč a smluvní úrok stanovený ve čl. II.2.b smlouvy činil 147,95 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2022. Žalované bylo dne 26. 7. 2022 oznámeno postoupení pohledávky a byla vyzvána k úhradě, nic však neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela dne 17. 2. 2021 se společností [právnická osoba] smlouvu o [anonymizována dvě slova] č. [spisová značka], na základě které žalobkyně téhož dne poskytla žalované převodem na její účet č. [bankovní účet], vedený u banky [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] ve výši 5 000 Kč, kdy platba byla učiněna pod variabilním symbolem [číslo]. Ve smlouvě o [anonymizováno] úvěru byl vyčíslen poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030,05 Kč a smluvní úrok ve výši 147,95 Kč (prokázáno [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] č. [spisová značka] ze dne 17. 2. 2021, [anonymizováno] o provedené platbě vystaveným dne 5. 8. 2022). Následně došlo dne 18. 3. 2022 k postoupení pohledávky společností [právnická osoba] na žalobkyni (prokázáno [anonymizováno] o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2022 vč. seznamu postoupených pohledávek). Žalované bylo postoupení pohledávky z titulu neuhrazeného [anonymizována dvě slova] oznámeno dopisem ze dne 26. 7. 2022 a tento den byla rovněž písemně vyzvána k úhradě, neuhradila však ničeho (prokázáno [anonymizováno] o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2022 a [anonymizováno] k úhradě před podáním žaloby ze dne 26. 7. 2022 vč. kopie podacího lístku téhož data). 5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení a učinil následující právní závěr. 6. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o [anonymizováno] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o [anonymizováno] smlouvu. 7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizováno] úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizováno] úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť nebyly doloženy žádné podklady vedoucí k uzavření smlouvy. 8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, či nikoli. 9. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel adekvátně vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. [ustanovení pr. předpisu] plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. 10. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 5 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z. bez právního důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2993 o.z. právo na vrácení [anonymizováno] obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 5 000 Kč s tím, že žalovaná se do prodlení dostala v návaznosti na první výzvu k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010. Pro účely určení dne doručení výzvy k peněžitému plnění se v daném případě použije domněnka doby dojití zakotvená v § 573 o.z., dle které se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Za první den prodlení je považován den následující po marném uplynutí dne dospělosti dluhu, žalobkyni tak vzniklo právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 30. 7. 2022. 11. Soud žalobu co do částky 2 178 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 178 Kč od 20. 3. 2021 do 29. 7. 2022 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 178 Kč od 30. 7. 2022 do zaplacení zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nevznikl na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2030,05 Kč a smluvní úrok ve výši 147,95 Kč žalobkyni nárok a splatnost bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč nastala až v návaznosti na výzvu žalobkyně. 12. Výrok II. tohoto rozsudku o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 5 000 Kč, která představuje 70% žalovaného nároku, žalovaná byla procesně úspěšná co do částky 2 178 Kč představující 30 % žalovaného nároku, žalobkyni proto přísluší nárok na náhradu 40 % účelně vynaložených nákladů řízení. 13. Při rozhodování o nákladech řízení se soud rovněž zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), ve znění pozdějších předpisů, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupenou jejím právním zástupcem řádově v desítkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi poskytnutí spotřebitelského úvěru. Jak vylíčení základu skutku, tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy svou povahou spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby dle názoru soudu je proto na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Přiznané náklady řízení v částce 596 Kč, která představuje 40 % z částky 1 489 Kč, tak mají svůj základ v zaplaceném soudním popla