5 C 225/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 17. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 487,75 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nárok představuje dlužnou pohledávku za žalovaným vzniklou na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, žalovaný je státním občanem České republiky s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s tímto souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 6. Mezi účastníky byla dne 23. 7. 2018 distančním způsobem uzavřena smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet] (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy se žalobkyně závazala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v částce 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím, a to do 2. 8. 2025, v 84 měsíčních splátkách po 1 803,64 Kč. Roční výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 7,9 %. Celkově se žalovaný zavázal uhradit částku 151 735,30 Kč (Smlouva). 7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. Čistý měsíční příjem žalovaného činil částku 11 500 Kč, pravidelné měsíční výdaje domácnosti pak částku 6 500 Kč, žalovaný nevyživoval žádné další osoby (Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru). Z žaloby vyplývá, že tyto údaje byly odhadnuty na základě historických dat Českého statistického úřadu. Z dokumentu formátu PDF„ registry + schvaleni“ soud dále v kolonce„ disponibilní příjem“ zjistil částku 8 635 a v kolonce„ průměrný příjem za poslední 3 měsíce“ částku 5 684,50. U těchto částek není soudu znám ani jejich původ ani měna, ve které jsou uvedeny. 8. Žalovaný neuhradil ničeho za období měsíců únor až duben 2022. Žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě dlužné částky 9 584,74 Kč a současně jej upozornila, že pokud nedojde k úhradě, tak žalobkyně od smlouvy odstoupí. Žalovaný neuhradil ničeho, a to přesto, že mu žalobkyně zaslala předžalobní výzvu (Výpis z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 14. 1. 2020 do 24. 1. 2023; Potvrzení o zřízení bankovního účtu č. [bankovní účet]; Histore úvěru; Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 6. 4. 2022; Předžalobní výzva ze dne 28. 2. 2023 vč. podacího archu ze dne 1. 3. 2023). 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 10. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ ¨). Žalovaný vystupoval jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., když smlouvu uzavíral mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání a žalobkyně zde vystupovala jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z., když smlouvu uzavírala v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost, živnostenským nebo obdobným způsobem za účelem dosazení zisku. Svou povahou se tedy jedná o úvěr spotřebitelský, na který dopadá § 1810 a násl. o. z. a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). 11. Podle § 86 odst. 1 zákona„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 12. Podle § 86 odst. 2 zákona„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 13. Podle § 87 odst. 1 zákona„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 14. S ohledem na prokázaný skutkový stav a citovaná zákonná ustanovení soud shledal smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného; žádný z důkazů uvedených pod bodem II. žaloby uvedené tvrzení neprokazuje, v jiných předložených listinách se navíc objevují rozpory – viz odst. 8 tohoto odůvodnění. 15. Soud je tedy nucen konstatovat, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s uvedenými ustanoveními zákona, což (jak již bylo zmíněno) činí smlouvu absolutně neplatnou. Neplatná jsou tak pochopitelně všechna ujednání o poplatcích, úrocích apod. Soud proto žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. přiznává nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 61 487,75 Kč, tedy v částce představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Další žalobou uplatněné nároky na zaplacení neuhrazeného úroku ke dni splatnosti pohledávky ve výši 2 637,10 Kč, neuhrazený úrok jistiny po splatnosti zkapitalizovaný ke dni 24.2.2023 ve výši 11 105,01 Kč, úrok ve výši 7,9% ročně z jistiny 61 487,75 Kč od 25.2.2023 do zaplacení, pak byly zamítnuty ve výroku II. 16. Na základě předložených listin (prokazatelně odeslaná předžalobní výzva) má soud za to, že se žalovaný ocitnul v prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a proto v souladu s § 1970 o. z. přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 487,75 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení. Jelikož žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění odesláním předžalobní výzvy dne 1. 3. 2023, považuje soud v souladu s § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání zásilky za den doručení, tj. den 6. 3. 2023. Splatnost dluhu nastala prvním dnem poté, tj. dne 7. 3. 2023 v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Od dalšího dne, tj. ode dne 8. 3. 2023 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni náleží nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení požadovala již od 25. 2. 2023, avšak s ohledem na shora uvedené jí jej soud přiznal až od 8. 3. 2023; vázán žalobním návrhem však soud tento úrok žalobkyni přiznal ve výši 11,75 %. 17. Pro absolutní neplatnost smlouvy ve smyslu § 588 o. z. pak soud žalobu zamítl co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 637,10 Kč od 23. 7. 2018 do 6. 4. 2022, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 11 105,01 Kč od 7. 4. 2022 do 24. 2. 2023 a dále co do úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 61 487,75 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 544,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 460 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 487,75 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.