5 C 24/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 19.1.2023 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci předmětnou částku s tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 29.5.2020 smlouvu o půjčce (dále jen Smlouva), na základě které žalovanému předal částku 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit do 3.6.2020 se sjednaným úrokem 4 000 Kč, tj. celkem 8 000 Kč. Dne 3.6.2020 požádal žalovaný žalobce o půjčení částky 9 000 Kč, aniž by předcházející půjčka byla žalovaným uhrazena v jakékoliv výši. Byl sepsán dodatek smlouvy, žalobce poskytl žalovanému částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit do 3.6.2020, spolu se sjednaným úrokem v částce 9 000 Kč, celkem částku 18 000 Kč. Celková dlužná částka tak činí 26 000 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, přesto žalovaný neuhradil částku žádnou. 2. Žalovaný se k jednání nedostavil a k žalobě se nevyjádřil, přesto soud jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, neboť měl k dispozici dostatek důkazů. 3. Soud se nejprve zabýval tím, zda je dána pravomoc českých soudů, neboť žalobce je fyzickou osobou státního občanství Ukrajiny, žalovaný je státním občanem České republiky s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost českých soudů je tak dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. 4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že dne 29.5.2020 byla mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 3.6.2020 a to včetně úroku ve výši 4 000 Kč (prokázáno Smlouvou ze dne 29.5.2020). Dne 3.6.2020 předal žalobce žalovanému jako zápůjčku další částku 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 9 000 Kč téhož dne, tj. 3.6.2020 a to společně se zápůjčkou podle Smlouvy ve výši 8 000 Kč, celková částka, která měla být dne 3.6.2020 zaplacena žalovaným žalobci činila 30 000 Kč (prokázáno dodatkem ze dne 3.6.2020). Žalovaný neuhradil částku žádnou, dne 3.12.2022 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva ze dne 2.12.2022, kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 26 000 Kč do 7 dnů (prokázáno předžalobní výzvou). Výslechem žalobce bylo prokázáno, že žalovanému poskytl zápůjčku již dříve, vždy byla žalovaným vrácena. Žalovaný sdělil jako důvod žádosti o zápůjčku skutečnost, že peníze potřebuje na úhradu dlužného nájemného a dalších nároků pronajímatelů v souvislosti s nájmem bytu Po předání peněz dne 3.6.2020 již se žalovaným nemluvil, neboť žalovaný přestal komunikovat. 5. Na základě shora provedeného dokazování tak soud dospěl ke skutkovému závěru: dne 29.5.2020 uzavřel žalobce se žalovaným Smlouvu, na základě které žalobce předal žalovanému částku 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč do 3.6.2020. Dne 3.6.2020 žalobce na základě dodatku Smlouvy poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 9 000 Kč a dříve poskytnutou zápůjčkou a úrokem, rovněž do 3.6.2020. Žalobci nebyla zaplacena částka žádná, přestože žalovaný byl upomínán upomínkou ze dne 2.12.2022. 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 7. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § [číslo] neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 2991 odst. o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl pouze částečně, neboť dospěl k závěru, že Smlouva ze dne 29.5.2020 i dodatek ze dne 3.6.2020 jsou neplatným právním jednáním, když s ohledem na sjednanou výši úroku, se zjevně příčí dobrým mravům, přičemž k těmto skutečnostem soud přihlédne i bez návrhu, aniž by žalovaný tyto skutečnosti namítal. K tomuto závěru dospěl soud z důvodu, že podle Smlouvy ze dne 29.5.2020 žalobce poskytl žalovanému částku 4 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč do 3.6.2020, tj. mezi účastníky byl sjednán úrok za 5 dní ve výši 4 000 Kč, roční úrok by tak činil 7 300 %, tj. 292 000 Kč. Z částky, která byla žalovanému poskytnuta dne 3.6.2020 ve výši 9 000 Kč a kterou měl žalovaný vrátit téhož dne spolu s úrokem ve výši 9 000 Kč, tj. 100% poskytnuté částky, pak sjednaný roční úrok představuje 36 500%, tj. 3 285 000 Kč oproti zapůjčené částce 9 000 Kč. Za uvedených skutečností je proto soud přesvědčen, že sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a proto je Smlouva i dodatek ze dne 3.6.2020 absolutně neplatným jednáním, když z uvedeného důvodu se žalobce nemůže domáhat plnění v předmětné výši jako plnění na základě uzavřených smluv, kterou jsou neplatným jednáním. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce v účastnické výpovědi uvedl, že žalovaný žádal o poskytnutí zápůjčky z důvodu, že potřeboval uhradit nájemné za byt a následně ještě další nároky uplatněné ze strany pronajímatele, v případě, že by bylo v řízení prokázáno, že žalobce zneužil tíseň, ve které se žalovaný nacházel, jednalo by se dokonce o lichvu v souladu s ust. § 1796 o.z., jež by rovněž měla za následek neplatnost uzavřených smluv. Jelikož se žalovaný k jednání nedostavil a soud dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky pro neplatnost smluv v souladu s ust. § 588 o.z., dále se případným naplněním podmínek pro neplatnost jednání z důvodu lichvy již nezabýval. 10. Žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 13 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení, které žalovaný přijal na základě neplatného právního jednání ze dne 29.5.2020 ve výši 4 000 Kč a ze dne 3.6.2020 ve výši 9 000 Kč, tj. na základě plnění bez právního důvodu, když uzavřené smlouvy jsou neplatné od počátku. Co do zbývající částky 13 000 Kč žalobou požadovanou jako sjednaný úrok, byla žaloba zamítnuta. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobci také úroky z prodlení a to v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o.z., když výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jako počátek prodlení pak byl stanoven den 13.12.2022, a to podle doručenky od předžalobní výzvy, z níž je zřejmé, že dne 5.12.2022, kdy byla uložena zásilka s výzvou k úhradě, se předžalobní výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného a jelikož v předžalobní výzvě byla stanovena splatnost do 7 dnů, tj. do 12.12.2022, dnem 13.12.2022 se žalovaný dostal do prodlení. Nad rámec přiznaného příslušenství pohledávky pak byla žaloba rovněž zamítnuta. 12. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů přiznána, neboť poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je u obou účastníků stejný, když žalobě bylo vyhověno z 50% a z 50% byla žaloba zamítnuta.