5 C 277/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 29. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 649,08 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 940,68 Kč kapitalizovaný za období od 30. 10. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 867,62 Kč, smluvní úrok ve výši 28,95 % ročně z částky 8 940,68 Kč kapitalizovaný za období od 22. 4. 2022 do 14. 12. 2022 částkou 1 703,98 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 940,68 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 28,95 % ročně z částky 8 940,68 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Jako odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že se jedná o pohledávku za žalovaným vzniklou na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Bulharska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s tímto souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. V řízení byl prokázán tento skutkový stav: 6. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) byla dne 22. 4. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). 7. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nevyživuje žádné další osoby. Žalovaný dále uvedl, že na základě dohody o provedení práce pracuje jako řidič taxislužby. Tyto skutečnosti měly být právnímu předchůdci žalobkyně dokládány příslušnou smlouvou, potvrzením o příjmu a výplatními páskami (tyto listiny ovšem soudu předloženy nebyly). [příjmení] měsíční příjem žalovaného tak měl činit částku 27 448 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak částku 22 000 Kč (celkové měsíční příjmy žalovaného měly činit částku 49 448 Kč). Žalovaný uvedl, že má pouze jeden zdroj příjmů. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily částku 12 000 Kč (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). 8. Na základě údajů uvedených v přechozím odstavci tohoto odůvodnění shledal právní předchůdce žalobkyně žalovaného úvěruschopným a uzavřel s ním smlouvu. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr v částce 10 000 Kč (žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr požadoval částku 80 000 Kč). Tuto jistinu se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem v částce 8 917 Kč. Tento poplatek sestával z úroku v částce 5 101 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, částky 1 036 Kč za komfortní poskytnutí a splácení a částky 1 280 Kč za flexibilní splácení. Celkem se tedy žalovaný zavázal splatit částku 18 917 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách (51 splátek po 364 Kč a 1 splátka po 353 Kč). Úroková sazba tedy činila 88 %, roční procentní sazba nákladů (RPSN) pak 197,92 % (Smlouva; Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr; Tabulka umoření). 9. Žalovaný uskutečnil následující platby: dne 28. 4. 2021 částku 400 Kč, dne 4. 5. 2021 částku 370 Kč, dne 12. 5. 2021 částku 400 Kč, dne 24. 5. 2021 částku 740 Kč a dne 11. 6. 2021 částku 800 Kč Tyto platby byly poté rozvrženy na splátku úvěru a úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru, které nebyly financovány úvěrem. Splátka úvěru byla poté rozvržena na umoření dluhu a úrok. Finální nesplacená jistina úvěru tak činila částku 8 940,68 Kč ([příjmení] umoření). 10. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní dne 14. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky v částce 23 234,48 Kč bez příslušenství informován. (Smlouva o postoupení pohledávek; Seznam postoupených pohledávek; Oznámení o postoupení pohledávky). 11. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k úhradě částky 19 792,52 Kč (Předžalobní výzva ze dne 1. 6. 2023 vč. dokladu o odeslání ze dne 2. 6. 2023). 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 13. V prvé řadě soud uvádí, že na posuzovanou věc je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 14. Podle § 86 odst. 1 zákona„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 15. Podle § 86 odst. 2 zákona„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 17. Podle § 588 o. z.„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ 19. Podle § 2991 odst. 2 o. z.„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 20. Podle § 1968 o. z.„ Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“ 21. Podle § 1970 o. z.„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 22. Podle § 573 o. z.„ Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ 23. Podle § 1958 odst. 2 o. z.„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ 24. S ohledem na prokázaný skutkový stav a citovaná zákonná ustanovení soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku. 25. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva a na jejím základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného způsobem, který zákon vyžaduje. 26. Z předložené listiny„ Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ je totiž patrné, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal pouze příjmy žalovaného (zde vycházel např. z výplatních pásek; ty ovšem soudu předloženy nebyly, stejně jako další listiny dokládající příjmy žalovaného). Výdaje žalovaného právní předchůdce žalobkyně nezkoumal vůbec; jejich odhad na částku 12 000 Kč není podložen, byť jen jedním jediným výpisem z účtu či aspoň jakoukoli jinou trochu relevantní listinou. Zde je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně nemohl mít ani tu nejmenší znalost o reálných (nikoli tvrzených) výdajích žalovaného a nemohl je tak porovnat