5 C 345/2022-58 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni předmětnou částku s tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil povinnost z uvedené smlouvy, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu žalobkyně na základě shora uvedené smlouvy poskytla. Žalovaný se tento dluh zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 396 Kč. Předmětná částka představuje dosud neuhrazenou část jistiny s příslušenstvím. 2. Žalovaný se prostřednictvím ustanoveného opatrovníka k podané žalobě vyjádřil tak, že ohledně částky 2 750 Kč navrhnul zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovanému upomínky, za které požaduje uvedenou částku jako poplatek v souvislosti s upomínáním, žalovanému zasílala. Ohledně částky, která zůstala předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby, pak bylo ponecháno rozhodnutí na úvaze soudu. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Kamerunu s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 4. Žalobce soudu podáním doručeným soudu dne 16. 6. 2023 vzal žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný po podání žaloby uvedenou částku žalobkyni uhradil. Soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 1, odst. 2 věta prvá o.s.ř. zastavil, neboť žalovaný se zpětvzetím žaloby vyslovil souhlas. 5. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující skutková zjištění: 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet, na základě které žalobkyně vedla účet žalovaného a dále byla žalovanému poskytnuta platební karta (prokázáno smlouvou o vydání a používání karty, dodatkem ke smlouvě o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet). Dne 2.3.2016 byla na základě žádosti žalovaného uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč, kterým byl jednak uhrazeny dřívější úvěry žalovaného ve výši 114 000 Kč a dále zbývající část převodem na účet žalovaného, když byla sjednána povinnost žalovaného splácet úvěr v měsíčních splátkách po 3 396 Kč počínaje 12.5.2016 vždy k 12. dni v měsíci a úroková sazba byla sjednána ve výši 9,9% ročně; mimo jiné smluvní podmínky upravují právo stran odstoupit od smlouvy a právo žalobkyně požadovat vrácení dlužných finančních prostředků. (prokázáno žádostí o poskytnutí půjčky, úvěrovou smlouvou, informacemi o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisy z úvěru a výpisy z účtu žalovaného). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, když ke dni 17.12.2019 činila pohledávka žalobkyně částku 113 099,41 Kč, sestávající jak z jistiny, tak úroků a včetně dalšího příslušenství, žalobkyně zesplatnila úvěrovou pohledávku a žalovaného vyzvala k zaplacení do 6.1.2020 (prokázáno výzvou k zaplacení ze dne 18.12.2019 s dodejkou). Žalobkyně dále i odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu žalovaného, a to z důvodu nesplácení poskytnutého úvěru dopisem ze dne 5.6.2019. Žalovaný byl vyzván k úhradě nesplacené částky jistiny ve výši 88 971,23 Kč, smluvního úroku ve výši 22 314,33 Kč a úroku z prodlení ve výši 7 356,03 Kč a dále pak z důvodu pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ve výši dlužné jistiny v částce 4 252,13 Kč, poplatku spojeného s vymáháním pohledávky ve výši 4 356 Kč (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 27.5.2022 s dodejkou). 7. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 12. Podle ust. § 3028 o.z. odst. 1 tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 13. Podle ust. § 708 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb. (dále jen obch. zák.) smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 14. Podle ust. § 715 odst. 3 obch. zák. jestliže banka vypoví smlouvu o běžném účtu proto, že majitel účtu porušil podstatným způsobem povinnosti ze smlouvy o běžném účtu, zaniká smlouva o běžném účtu dnem doručení výpovědi majiteli účtu. 15. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla jednak uzavřena smlouva o běžném účtu, na základě kterého žalobkyně vedla žalovanému účet a jelikož žalovaný porušil podmínky smlouvy, žalobkyně dopisem ze dne 5.6.2019 od smlouvy odstoupila, neboť žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr a žalovaný se dostal do nepovoleného debetu, když ke dni podání žaloby tento činil částku 3 053,39 Kč, která byla v průběhu řízení žalovaným zaplacena a žalobkyně v uvedeném rozsahu vzala žalobu zpět. Dále mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., na základě které poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 180 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet, a to jak jistinu, tak současně úroky i poplatky, v měsíčních splátkách, jakož i pojistné, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil a ani na výzvu žalobkyně nereagoval, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením svého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky též zaplacení úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 9,9 % ročně. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru společně se smluvním úrokem, poplatky, a dalším příslušenstvím, sestávajícím z úroku z prodlení v zákonné sazbě z dlužné úvěrové jistiny. Povinnost žalovaného k úhradě úroku z prodlení vyplývá z § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení (konkrétně specifikovaná ve výroku tohoto rozsudku) byla soudem stanovena podle ust. §2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Výrokem III. však byla zamítnuta jednak celková částka 2 750 Kč, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném z důvodu náhrady za odeslání upomínky ze dne [číslo], 12.3.2019, 20.3.2019, 9.4.2019, 17.4.2019 a 17.5.2019, když žalobkyně odeslání uvedených upomínek neprokázala, ačkoliv k tomu byla výslovně soudem vyzvána; dále pak byl částečně zamítnut úrok z prodlení ve výši 3,25% ročně z jednotlivých postupně se snižujících částek podle následných úhrad žalovaného, neboť žalobkyně požadovala žalobou zákonný úrok z prodlení, který však podle vymezení počátku prodlení dnem 22.6.2022 činil podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 11,75% ročně, a tak nad tento zákonný rámec byl úrok z prodlení, jak jej žalobkyně následně požadovala ve svém podání ze dne 16.6.2023 ve výši 15%, zamítnut. 18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, když žaloba byla zamítnuta pouze ohledně nároku na zaplacení poplatku za odeslání u