59 C 15/2023-39 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 992 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, kdy žalobkyni nezaplatil jistinu ve výši 12 500 Kč Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 17 992 Kč do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 940 Kč, poplatků ve výši 592 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 170,06 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne [datum] omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr: 5. Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit spolu s poplatky a úrokovou sazbou 49,10 % ročně, celkem 24 391 Kč (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníkem platným od [datum] a výpisem z obchodního rejstříku). Majetkové poměry žalovaného popsala žalobkyně v úvěrové zprávě. Žalovaný žalobkyni nedoložil žádné podklady (prokázáno úvěrovou zprávou). Žalobkyně žalovaného zkontrolovala v registrech [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] s negativním výsledkem (prokázáno potvrzením o provedení ověření bonity klienta). Totožnost žalovaného stran žalobkyně byla kontrolována přes předložení fotokopií občanského průkazu (prokázáno fotografiemi občanského průkazu žalovaného z obou stran). Žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč (prokázáno opisem z výpisu proplacení úvěru a potvrzením o provedené platbě ze dne [datum]). Žalovaný doposud žalobkyni neuhradil jistinu ve výši 12 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17 992 Kč od [datum] do zaplacení, poplatky v souhrnné výši 592 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 940 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 170,06 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč (prokázáno výpisem čerpání splátek a úhrad). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dne [datum], a dále předžalobní výzvou ze dne [datum], a to ve lhůtě 30 dní od sepsání výzvy ze dne [datum], která byla předána k poštovní přepravě dne [datum] (prokázáno výzvou ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně podacího archu ze dne [datum]). Z výzvy ze dne [datum] soud ničeho podstatného nezjistil. 6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Zkoumání úvěruschopnosti prostřednictvím výpisů z registru nemůže obstát, neboť toto považuje konstantní judikatura Nejvyšší soudu České republiky za nedostatečné viz níže. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dále vycházela pouze z kusých informací poskytnutých samotným žalovaným. Tyto informace si žalobkyně nikterak neověřila, ani nejsou nikterak osvědčeny v listinné formě. O poučení při jednání se žalobkyně připravila, když se k jednání bez řádné omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala. 8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 9. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez návrhu, jak vyplývá z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. 10. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 11. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 15 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 8 295 Kč (částku 6 705 Kč žalovaný již plnil) s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s předžalobní výzvou k peněžitému plnění, respektive uplynutí lhůty v ní stanovené, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení ve výši 15 % z částky 8 295 Kč ode dne [datum] do zaplacení a za období od [datum] do [datum] byl zákonný úrok z prodlení kapitalizován částkou 78,40 Kč. 12. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu, co do částky ve výši 9 697 Kč, kapitalizovaného úroku za období od [datum] do [datum] ve výši 91,66 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 697 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl, když výše uvedené nároky vycházeli z neplatné smlouvy o úvěru. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla méně úspěšná než žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly.