59 C 93/2023-48 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 589 Kč s příslušenstvím přestavující zákonný úrok z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, který byl následně navýšen až na konečnou částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně smluvního úroku ve výši 5 589 Kč do [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila dne [datum] svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dluh neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne [datum] omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. 4. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř., když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Smlouvou o úvěru a navýšeními této smlouvy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vystavila smlouvu znějící na jméno žalovaného, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, a to ve výši 2 000 Kč, který byl následně navýšen na celkovou částku 25 000 Kč Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána. Potvrzeními o provedených platbách stran právní předchůdkyně žalobkyně bylo prokázáno, že tato poukázala dne od [datum] do [datum] celkem částku 25 000Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], jež byl v této době veden pro žalovaného (prokázáno smlouva o úvěru [číslo] navýšení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], navýšení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], navýšení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], navýšení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], navýšení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], navýšení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], navýšení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], navýšení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], navýšení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], navýšení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], navýšení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], výpis z účtu [číslo] z [datum], výpis z účtu [číslo] z [datum], výpis z účtu [číslo] z [anonymizováno] [datum], výpis z účtu [číslo] z [anonymizováno] [datum], výpis z účtu [číslo] z [datum], výpis z účtu [číslo] z [datum], výpis z účtu [číslo] z [datum], výpis z účtu [číslo] z [datum], zpráva banky ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni výše uvedenou pohledávku (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dní ode dne doručení předžalobní upomínky a oznámení o postoupení pohledávky, kterou dala k poštovní přepravě dne [datum] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku a předžalobní upomínkou ze dne [datum]). Z obchodník podmínek ničeho podstatného zjištěno nebylo. 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. 7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 9. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. 10. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 11. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 12. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 25 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 25 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení z částky 25 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení. 13. Soud žalobu, co do částky ve výši 5 589 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 589 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum], zamítl, když výše uvedené nároky vycházeli z neplatné smlouvy o úvěru, a když splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu žalobkyně, tj. v rámci dopisu oznamujícího postoupení pohledávky ze dne [datum], který byl podán k poštovní přepravě téhož dne. Předmětná písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. dne [datum], přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne [datum] (s ohledem na 3 denní lhůtu k plnění stanovou mu žalobkyní). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 157 Kč, přičemž tato částka představuje 63,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 224 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 589 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a další údaje, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí nevyžadující složité právní posouzení an