59 C 392/2023-45 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobci se žalobou ze dne [datum] domáhali po žalované zaplacení částky 105 887 Kč s příslušenstvím. Žalobci odůvodnili žalobu tak, že strany uzavřely dne [datum] smlouvu o nájmu bytu s počátkem nájmu dne [datum], jejímž předmětem bylo užívání bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa žalované, žalobce a žalobkyně], kat. území [část obce], [územní celek]. Žalovaná neuhradila nájemné a zálohy na služby za měsíce [anonymizováno] až září [rok], přičemž měsíční nájemné činilo 24 167 Kč, žalovaná tak dluží celkem částku 72 501 Kč. Žalovaná rovněž neuhradila nedoplatek na vyúčtování služeb za rok [rok] v celkové výši 33 386 Kč, který byla povinna uhradit do [datum]. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu neuznává. Vyúčtování služeb za rok [rok] je ve skutečnosti kompletní vyúčtování bytové jednotky pro majitele. Řádné vyúčtování není dodnes dodáno. Částky dlužného nájemného pak žalovaná započetla oproti pohledávkám za nedořešená vyúčtování z minulých let. Ústní závazek doúčtovat zálohy ze strany pronajímatelů nebyl dodržen. Od [datum] do [datum] nedošlo k vrácení přeplatku. Od [anonymizováno] [rok] začalo stěhování a zápočet nájemného oproti přeplatku na jednotlivých vyúčtování. 3. Soud jednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Jednání bylo nařízeno na [údaj o čase] hod. Po opakovaném volání se žalovaná nedostavila do jednací síně, jednání tedy bylo zahájeno v [údaj o čase] hod. V [anonymizováno] hod byla soudu doručena omluva žalované, ve které uvedla, že prosí o omluvu její nepřítomnosti s tím, že od rána řeší bolesti a je odeslána k dalšímu lékaři. Žalovaná nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a nevzdává se práva účasti na projednané věci. V průběhu jednání byla soudu tato omluva předána bez přiložené přílohy. Soud konstatuje, že taková omluva nebyla včasná, především však nebylo ani výslovně požádáno o odročení jednání, soud tedy věc projednal v nepřítomnosti žalované. 4. Žalobci před zahájením jednání vzali žalobu částečně zpět co do částky 33 386 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 386 Kč od [datum] do zaplacení. V souladu s § 96 odst. 1,2 o.s.ř. soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil výrokem I. rozsudku. Soud nepostupoval dle § 96 odst. 3 o.s.ř., neboť k částečnému zpětvzetí došlo před zahájením jednání ve smyslu § 96 odst. 4 o.s.ř. 5. Na základě zjištění z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobci jsou vlastníky jednotky [číslo] na adrese [adresa žalované, žalobce a žalobkyně], kat. úz. [část obce], obec Praha, která je předmětem nájemní smlouvy (informace o bytové jednotce [číslo]). Strany uzavřely dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo zajištění bytových potřeb žalované v bytové jednotce [číslo] na adrese [adresa žalované, žalobce a žalobkyně], kat. úz. [část obce], [územní celek]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 18 669 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 5 498 Kč měsíčně. Celkem se žalovaná zavázala hradit 24 167 Kč vždy k 25. dni v měsíci, který předchází měsíc, na který je nájemné placeno (nájemní smlouvou ze dne [datum]). Jelikož žalovaná neuhradila nájemné za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok], žalobci ji vyzvali k úhradě jednotlivými výzvami k plnění (předžalobní upomínkou ze dne [datum], [datum] a [datum]). Z výzvy ze dne [datum] soud ničeho podstatného nezjistil. Důkazy soud hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žalobci prokázali oprávněnost nároku na zaplacení dlužného nájemného a záloh na služby. 6. Ohledně tvrzených zápočtů žalovanou soud uvádí, že žalovaná žádným způsobem konkrétně netvrdila, v čem spočívá její pohledávka na přeplatku za vyúčtování. Jelikož se žalovaná nedostavila k nařízenému jednání připravila se tak o poučení k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně tvrzených zápočtů dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Z důvodu, že žalovaná žádným způsobem nekonkretizovala tvrzení ohledně zápočtů na pohledávku a tvrzení shledal soud jako neurčité a žalovaná tak neunesla břemeno tvrzení ohledně započtení pohledávky, nebyl zde jakýkoli důvod k provádění důkazů týkajících se tohoto tvrzení, konkrétně vývoj pohledávky vzniklé na adrese [ulice a číslo] – Příloha [číslo] byt kompletní skutečné vyúčtování záloh – příloha [číslo] potvrzení provedených úhrad měsíčních plateb uvedených v nájemních smlouvách – příloha [číslo] další vyúčtování služeb majitele nemovitosti za období od [datum] do [datum] – příloha [číslo] potvrzení provedených úhrad částek určených pronajímatelem ročním vyúčtováním – příloha [číslo] přičemž tento důkaz rovněž není pro předmět řízení relevantní. Rovněž žalovaná nenavrhla důkazy k prokázání tvrzení závazku žalobců doúčtovat uhrazené zálohy a rovněž v tomto případě se o poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. připravila. 7. Jelikož nárok na úhradu nedoplatku z vyúčtování za rok [rok] již nebyl předmětem řízení, soud neprováděl důkazy navržené žalovanou týkající se tohoto nároku, konkrétně vyúčtování služeb za rok [rok], byt kompletní skutečné vyúčtování záloh – příloha [číslo] ani se nezabýval tvrzeními týkajících se špatně vyhotoveného vyúčtování za tento rok. Následující den, tj. [datum] žalovaná doplnila své vyjádření včetně důkazů, k tomu však již soud nemohl přihlížet. 8. Po právní stránce soud postupoval následovně. 9. Strany uzavřely nájemní smlouvu na dobu určitou dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). V této smlouvě strany sjednaly měsíční nájemné a zálohy na služby v celkové výši 24 167 Kč dle § 2246 o. z. Žalovaná porušila smluvní povinnost a neuhradila nájemné za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok], a to ani přes výzvy žalobců. Ve smlouvě se žalovaná zavázala hradit nájemné a zálohy na služby vždy k 25. dni v měsíci, který předchází měsíc, na který je nájemné placeno. Následující den se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou nájemného. Jelikož žalobci prokázali, že žalovaná nájemné nehradila a žalovaná nedostatečně tvrdila a neprokázala svá tvrzení ohledně zápočtů pohledávek za minulá vyúčtování, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Ohledně příslušenství soud postupoval dle § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 029,82 Kč, přičemž tato částka představuje 37 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 236 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 105 887 Kč sestávající z částky 4 272 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 10 680 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 2 136 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (za jednoduchou výzvu k plnění) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 5 340 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 4 272 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (za písemné podání nebo návrh ve věci samé) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 10 680 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 4 272 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 10 680 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 304 Kč ve výši 6 783,84 Kč. Soud nepřiznal cestovné, neboť žalobci náklady žádným způsobem nedoložili. Soud rovněž nepřiznal odměnu za další předžalobní výzvy, neboť má soud za to, že takové úkony nejsou účelné, neboť každého předmětu řízení se týká pouze jedna předžalobní výzva, žalobci nemohou uplatňovat odměnu za každou výzvu za každé dlužné měsíční nájemné, aby tak navýšili náklady řízení.