7 C 169/2023-72 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 159 562,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). K vyplacení úvěru došlo dne [datum] a to ve výši 99 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu s úrokem v sazbě 64,59 % p.a. splatit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 5 797 Kč počínaje zářím 2021. Žalovaný nehradil své splátky řádně a včas a do data zesplatnění úvěru (dne [datum]) splatil částku 5 x 5 797 Kč, tj. 34 782 Kč. Žalobkyně uplatnila požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč (celkem 2 x 499 Kč). Dále nárokovala zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (celkem 2 x 200 Kč). Žalobkyně se tak v řízení domáhá zaplacení částky 112 546 Kč (dlužná nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 95 785,83 Kč a dlužného úroku přirostlého k zesplatnění ve výši 15 362,57 Kč plus smluvní pokuta 998 Kč plus náhrada nákladů 400 Kč) se zákonným úrokem z prodlení, dále smluvní pokuty ve výši 0,1% denně za prodlení se splacením nové jistiny od [datum] do podání žaloby ve výši 47 016,45 Kč, a úroku ve výši 64,59 % p. a. z dlužné jistiny 95 785,83 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 3 966 Kč, a úroku ve výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, tj. 11,75 % od [datum] do zaplacení, maximálně doby, kdy tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 333 907 Kč. 2. Žalovaný se vyjádřil tak, že momentálně není schopen uhradit celou částku najednou a pokud je možnost, chtěl by se dohodnout na úhradě v pravidelných měsíčních splátkách. 3. K žádosti žalovaného žalobkyně uvedla, že ač smírně jednali, nyní žalovaný nekomunikuje, pročež nepředpokládá uzavření dohody o předmětu řízení. Doplnila také, že s žalovaným jednala smírně v dalších 2 věcech, nicméně i ty pro pasivitu žalovaného vymáhá v exekuci. 4. Soud projednal věc dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil bez omluvy, ač k němu byl řádně a včas předvolán. 5. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů: 6. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy mu poskytla částku 99 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný dle smlouvy splatit, činila 278 256 Kč. Žalovaný se zavázal peněžité prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 64,59 % p.a., a to ve 48 měsíčních splátkách po 5 797 Kč [anonymizováno] činilo 87,6 % (smlouva o úvěru [číslo] dispozice ke smlouvě o bankovních produktech, dodatek [číslo] informace pro klienta, předsmluvní formulář, oznámení o schválení úvěru, dodejka k oznámení žalobce o schválení úvěru). Žalobkyně žalovanému dne [datum] vyplatila částku 99 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného skrze informace získané přímo od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, [příjmení] a [anonymizováno]. Příjmy činily 41 666 Kč, mezi výdaji bylo uvedeno životní minimum 3 860 Kč, splátky 2 186 Kč, bydlení 2 603 Kč, celkem 8 649 Kč. Žalovaný disponoval rezervou 32 017 Kč. Dle výpisu [anonymizováno] měl žalovaný skóre 277, tedy spadal do kategorie s vyšším rizikem ([číslo]). V registru [příjmení] byl bez záznamu (viz formulář hodnocení klienta a ověření v registrech [příjmení] a [anonymizováno], doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Dle karty klienta žalovaný splatil částku 34 782 Kč, zůstatek dluhu dle evidence žalobkyně činil 217 520,69 Kč (viz karta klienta). Žalobkyně žalovanému adresovala několik výzev, a to ze dne [datum] a [datum] a dne [datum] úvěr zesplatnila. Žalobkyně žalovanému dne [datum] odeslala předžalobní výzvu (viz výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzva a podacích arch k předžalobní výzvě). 7. Na jejich základě pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 8. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne [datum] částku ve výši 99 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný splatit činila 278 256 Kč. Žalovaný se zavázal peněžité prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 64,59% p.a., a to po 48 měsíčních splátkách ve výši 5 797 Kč splatných k 11. dni v měsíci počínaje zářím 2021 [anonymizováno] činilo 87,6 %. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to díky informacím poskytnutým přímo žalovaným a z veřejně dostupných databází jako je [příjmení] a [anonymizováno]. Žalovaný splatil celkem částku 34 782 Kč. Úvěr byl zesplatněn [datum]. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne [datum]. 9. Na základě skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování soud věc po právní stránce posoudil takto: 10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 12. Dle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 13. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 15. Dle § 420 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 99 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžité prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 64,59 % p. a. Dle databáze [příjmení] (Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: [ulice], Úroková sazba, Domácnosti - obyvatelstvo, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, [příjmení] včetně stavebních spořitelen) činil úrok ve spotřebitelských věcech (vyjma kontokorentů) u nových obchodů v červenci 2021 průměrně 7,23 % ročně. Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona o spotřebitelském úvěru. 19. Soud se v prvé řadě zabýval platností smlouvy s ohledem na její mravnost dle ust. § 547 o. z., a dospěl k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro zjevný rozpor ujednání o výši úroku s dobrými mravy. Ač občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, jaké jsou limity úroku z úvěru, nelze z této skutečnosti dovozovat, že výše úroků nepodléhá žádnému omezení. Jako každé ujednání totiž i ujednání o úrocích podléhá korektivu dobrých mravů. Dle ustálené rozhodovací praxe nepanují žádné pochyby o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky jsou v rozporu s dobrými mravy. Jako nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům, je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (sp. zn. [spisová značka]). V tomto směru lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nicméně již čtyřnásobek úrokové míry již v rozporu s dobrými mravy je