Obvodní soud pro Prahu 10 16 C 60/2026-45 – Náklady řízení

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 10 179 Kč, spolu s úrokem z prodlení, jak je vymezen ve výroku I a II tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 12. 3. 2025 smlouvu o úvěru, na základě, které jí poskytla částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit, a to spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, poplatku 49 Kč měsíčně za SMS servis a pevného úroku za druhou až osmou splátku ve výši 735 Kč měsíčně (49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč). Z důvodu prodloužení splatnosti pak vznikla žalované povinnost zaplatit další částku 1 485 Kč. Žalovaná z dluhu uhradila celkem částku 15 776 Kč, následně se však dostala do prodlení, pro což jí byly naúčtovány smluvní pokuty v celkové výši 2 000 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 330 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované jejím prověřením v registrech, skrze údaje z Karty klient a následnými výpočty. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). V průběhu jednání vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, když žalovaná učinila tři platby po 2 000 Kč po podání žaloby.2. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout. Smlouvě je absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Zároveň je smlouva absolutně neplatná též pro rozpor s dobrými mravy, a to pro výši úroku, respektive poplatků za sjednání úvěru. Předžalobní výzva žalobkyně bylo neúčinná, neboť požadovala nárok v jiné výši a z jiného právního důvodu. S ohledem na to tak pohledávka zatím není splatná a žaloba je proto předčasná. Zbývající jistinu navrhovala žalovaná vracet ve splátkách po 500 Kč, což odpovídá její majetkové situaci.3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.4. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 12. 3. 2025 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč. Ta se tuto částku zavázala vrátit, a to spolu s poplatkem 495 Kč za poskytnutí úvěru, poplatkem 199 Kč za expresní výplatu, poplatkem 99 Kč měsíčně za bezpečné splácení, poplatkem 49 Kč měsíčně za SMS servis a úroku za druhou až osmou splátku ve výši 735 Kč za každou z těchto splátek. Pro případ odkladu splatnosti se zavázala zaplatit dalších 1 485 Kč, pro případ prodlení pak 300 Kč za každý měsíc vymáhání za účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu ve výši 500 Kč (zjištěno z této smlouvy, splátkového kalendáře, informačního memoranda, formuláře pro standardní informace a Sazebníku). Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované skrze její tvrzení, že má příjem jako zaměstnanec ve výši 20 000 Kč, ostatní členové domácnosti mají příjem 60 000 Kč, že má dvě děti, bydlí ve vlastním domě a splácí 6 000 Kč jiným společnostem. Žalobkyně vycházela též z negativních výpisů žalované z insolvenčního rejstřík a registrů NRKI, SOLUS a CRIBIS. Dále vyhodnotila informace zjištěné z jejich předchozích úvěrů, kdy většina jejích žádostí o úvěr byla odmítnuta (zjištěno z karty klienta, metodiky posuzování úvěruschopnosti a úvěrové zprávy). Částka 15 000 Kč byla žalované zaslána dne 12. 3. 2025 (zjištěno z opisů výpis proplacení smlouvy). Žalovaná na smlouvu uhradila celkem 15 776 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad).5. Dne 22. 9. 2025 vyhotovila žalobkyně pro žalovanou výzvu před zahájením vymáhání (zjištěno z této výzvy). Dne 10. 11. 2025 zaslala žalobkyně žalované výzvu k zaplacení dluhu (zjištěno z této výzvy a předmětného poštovního archu). Dne 8. 12. 2025 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (zjištěno z této předžalobní výzvy a předmětného podacího archu).6. Po podání žaloby učinila žalovaná tři platby na předmětnou smlouvu ve prospěch žalobkyně, vždy ve výši 2 000 Kč, a to ve dnech 16. 4., 15. 5. a 16. 6. 2026 (zjištěno z rekapitulace pravomocného rozhodnutí – vývoje pohledávky žalobkyně).7. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně nezjistil soud žádné podstatné skutečnosti.8. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby pro plnění žalované po podání žaloby, soud řízení v jeho rozsahu, podle § 96 odst. 2 o. s. ř., zastavil.17. Účastnice spolu uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že nedostála požadavkům, jež na takové zkoumání klade zákon a soudní praxe. Žalovaná vyplnila formulář, kde uvedla své příjmy a výdaje. Ani jedno přitom žalovaná neodložila, kdy své výdaje ani řádně netvrdila, jelikož uvedla pouze v jaké výši splácí dluhy ostatním společnostem, a že bydlí ve vlastním domě se dvěma dětmi.18. Dle ustálené soudní praxe je třeba, aby úvěrující zkoumal úvěruschopnost přesvědčivě, přičemž jeho závěrem musí být, že úvěrovaný nebude mít zjevný problém dluh uhradit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Za situace, kdy nejsou jeho příjmy ani výdaje nijak podloženy, nemůže úvěrující k takovému závěru kvalifikovaně dospět.19. Co se týče rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, tak tento výklad byl překonán judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Konkrétně jeho rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, č. C-755/22, uvádí, že úprava posouzení úvěruschopnosti nesmí být vykládána tak, aby motivovalo úvěrující k obcházení této povinnosti. Dále pak i sám Nejvyšší soud v aktuálnější judikatuře uvádí, že není možné vycházet z objektivně nepodložených osobních prohlášení dlužníka o jeho poměrech, a to ani tehdy, není-li dlužník evidován v databázi dlužníků (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3436/2024 ze dne 15. 1. 2025).20. Nelze proto dospět k závěru, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně. Úvěrová smlouva je proto absolutně neplatná též podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to vše shora uvedené nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na zaplacení smluvních pokut, náhradu nákladů na vymáhání dlužných splátek či smluvních úroků z prodlení.21. Žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč a s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy se tak jedná o plnění poskytnuté bez právního důvodu.22. O tuto částku se tedy žalovaná vůči žalobkyni bezdůvodně obohatila a je povinna ji vrátit. V rámci splácení již žalovaná svůj dluh již splnila, když žalobkyni uhradila celkem částku 21 776 Kč. Soud proto žalobu, jakožto nedůvodnou, zamítl.23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2, ve spojení s § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět z důvodu na straně žalované, která po podání žaloby dobrovolně zaplatila částku 6 000 Kč. Byť je smlouva absolutně neplatná a jde tak o plnění bez právního důvodu, procesně tím zavinila částečné zastavení řízení a v tomto rozsahu tak byla procesně úspěšná žalobkyně. Žalovaná je v řízení zastoupena advokátem, procesně se bránila a neměla tak důvod žalobkyni další platby splátek zasílat.24. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do 58,90 % uplatňovaného nároku (6 000 z 10 179) a má tedy právo na náhradu nákladů v rozsahu 17,80 % (58,90 – 41,10).25. Při plném procesním úspěchu by soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou soudní poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a paušální náhradou výdajů stanovenou podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v částce 100 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby, tedy v celkové výši 2 615 Kč. Při reflektování částečného úspěchu tak soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů částku 465,50 Kč (17,80 % z 2 615).