Obvodní soud pro Prahu 10 17 C 130/2026-34 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 840 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 2. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové aplikace právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný její uzavření potvrdil zadáním jednorázového verifikačního SMS kódu. Poskytnuté finanční prostředky byly převedeny na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, a to vždy k druhému dni každého měsíce. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil, proto byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 2. 10. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k úhradě dluhu. Od 3. 10. 2024 je tak žalovaný v prodlení s úhradou celé pohledávky. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok za první měsíc čerpání úvěru ve výši 8 000 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 840 Kč, vypočtené za období od 3. 10. 2024 do 29. 10. 2025. Žalobkyně se dále domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal dne 20. 8. 2026 v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Jednalo se o úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Výše úvěrového limitu činila 30 000 Kč. Sjednaná úroková sazba činila , Anonymizováno, % p. m. a , Anonymizováno, %. Žalovaný se zavázal hradit vždy jednou měsíčně úrok z dosud nesplacené jistiny, splatný ke sjednanému dni v kalendářním měsíci, a současně splatit jistinu úvěru nejpozději při ukončení smlouvy, s tím, že po dobu trvání smlouvy byl oprávněn jistinu splácet kdykoliv a v libovolných částkách (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a všeobecnými obchodními podmínkami). Na účet žalovaného byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně připsána dne 2. 6. 2024 částka 20 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě a sdělením , právnická osoba, .). V dokumentu nadepsaném žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, jsou vyplněny osobní údaje žalovaného. Je v něm mj. uvedeno, že pracuje od září 2012 jako sanitář ve , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , adresa, , je svobodný, bydlí na adrese , adresa, v pronájmu, je bez vzdělání nebo s neúplným základním vzděláním, nejsou proti němu vedena exekuční řízení, jeho měsíční příjmy byly uvedeny ve výši 35 326 Kč a výdaje ve výši 17 300 Kč (prokázáno žádostí o spotřebitelský úvěr).6. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru (prokázáno dopisem – zesplatnění úvěru ze dne 2. 10. 2024). Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 10. 2025. Tímto dopisem byl současně vyzván k zaplacení dlužné částky (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 10. 2025 a potvrzení o podání zásilky z 31. 10. 2025).7. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.8. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, („o. z.“), ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 14 Co 115/2021: „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 SpotřÚ). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , Anonymizováno, , bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“16. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 a § 87 zákona soud shledal jako zcela nedostatečné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného. Ohledně úvěruschopnosti vycházela pouze z tvrzení žalovaného a neověřila je oproti žádným důkazům. Jelikož se žalobkyně nedostavila k soudnímu jednání, soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy ohledně toho, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Navíc, i kdyby se totiž ukázalo, že právní předchůdkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu excesivního sjednaného úroku, jak je uvedeno níže.17. V posuzovaném případě činila smluvní úroková sazba 480 % ročně. Dle databáze ARAD Statistika úrokových sazeb – (Klientské úrokové sazby: Úroková sazba z nových spotřebitelských úvěrů, Míra v %, Procenta, Měsíční) činil smluvní úrok u nových spotřebitelských úvěrů v červnu 2024 průměrně 8,9 % ročně. Ve smlouvě byla tedy více než 53 násobná smluvní úroková sazba oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoký smluvní úrok se jeví v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ). K obdobnému závěru stran rozporu s dobrými mravy by bylo možné dospět i ohledně RPSN, která ve smlouvě činila 5 513,36 % ročně. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v červnu 2024 9,35 %. Ve smlouvě byla tedy více než 589 násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Ačkoliv se výše citovaný judikát vztahuje k otázce úrokové sazby a nikoli RPSN jako takovému, má soud za to, že i k nepřiměřenosti RPSN je třeba v daném případě přihlédnout.18. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu než smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako neplatnou v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným dle § 1879 a násl. o.z. postoupena, tak má nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný dle tvrzení žalobkyně na jistinu úvěru 20 000 Kč nezaplatil nic, má žalobkyně nárok na zaplacení částky 20 000 Kč, což je částka, jež byla žalovanému uložena k zaplacení výrokem I tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. V případě nečinnosti žalovaného určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu.19. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru mající za následek absolutní neplatnost smlouvy a s ohledem na vztah speciality zákona o spotřebitelském úvěru k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu výrokem II zamítnout.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem III tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, za situace, kdy žalovaný, jež byl převážně úspěšný, by měl právo na poměrnou náhradu nákladů podle míry úspěchu, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly.