17 C 81/2026-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobci se žalobou domáhali vyklizení bytu specifikovaného ve výroku rozsudku. Nárok odůvodnili tím, že jakožto, že jsou vlastníci bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ve , Anonymizováno, . patře budovy čp. , Anonymizováno, , č. o. , Anonymizováno, , na , adresa, , žalobci uzavřeli dne 29. 3. 2024 nájemní smlouvu se žalovaným, jehož předmětem byl nájem uvedené bytové jednotky na dobu určitou od 1. 4. 2024 do 31. 3. 2025 se sjednáním automatického prodlužování nájmu, vždy nejdéle na jeden rok, pokud jedna ze smluvních stran neoznámí písemně druhé straně, že dále nehodlá v nájemním vztahu setrvávat. Žalobci neoznámili žalovanému, že chtějí, aby v nájmu dále nepokračoval, a tím došlo k prodloužení nájemní smlouvy o další rok, tedy do 31. 3. 2026. Žalobci zaslali žalovanému dne 31. 1. 2026 výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby, a to v souladu s ujednáním bodu 2. 4. nájemní smlouvy, když žalovaný přestal platit nájemné, a to tak, že naposledy uhradil nájem dne 29. 5. 2025, které žalobci zaúčtovali na nájem za měsíc březen 2025. Žalovaný od 1. 4. 2025 do podání žaloby dluh neuhradil a ke dni 31. 1. 2026 tento činil 170 000 Kč. Žalovaný užívá předmětný byt neoprávněně minimálně od 24. 3. 2026, neboť dle výpovědi měl byt odevzdat nejpozději do jednoho měsíce od doručení výpovědi. Žalobci odeslali výpověď na obě adresy žalovaného dne 31. 1. 2026. Ze zprávy pošty o doručování zásilky na trvalé bydliště žalovaného do Chomutova je zřejmé, že bylo doručeno dne 3. 2. 2026, nezastižen a oznámeno dne 4. 2. 2026. Žalovaný se vlastní vinou nedozvěděl o doručení výpovědi již dne 4. 2. 2026 a výpovědní lhůta v délce jednoho měsíce tedy skončila dne 4. 3. 2026. Žalovaný nadále byt užívá, byt žalobcům dosud nepředal, a to přes několikeré snahy žalobců. Žalobci se v této věci obraceli i na Policii ČR, která jednání žalovaného řešila prostřednictvím místního oddělení v , adresa, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Žalobci je vlastníky bytové jednotky jednotku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v budově čp. , Anonymizováno, na pozemku parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v k.ú. , adresa, , zapsané na LV , Anonymizováno, (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Uvedenou bytovou jednotku pronajali žalovanému nájemní smlouvou. Doba nájmu byla sjednána od 1. 4. 2024 do 31. 3. 2025 s automatickým prodloužením vždy o 1 rok za podmínky, že ani jedna ze smluvních stran písemně neoznámí druhé nejpozději 2 měsíce před skončením doby nájmu, že v nájemním vztahu dále nehodlá setrvat (prokázáno nájemní smlouvou). Žalobci zaslali dne 31. 1. 2026 výpověď z nájmu z důvodu, že žalovaný dlužil nájemné od 1. 4. 2025 (prokázáno výpovědí z 31. 1. 2026 a přehledem úhrad žalovaného). Výpověď byla 31. 1. 2026 zaslána žalovanému na adresu pronajatého bytu a na adresu trvalého pobytu žalovaného, žalovaný si ji však v úložní době nevyzvedl (prokázáno kopiemi obálek zaslané výpovědi 31. 1. 2026 včetně záznamu o uložení a vrácení obálek z února 2026).6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: účastníci uzavřeli nájemní smlouvu podle § 2201 a násl. a § 2235 a násl. o.z., na základě této smlouvy se žalovaný stal nájemcem bytové jednotky č. , Anonymizováno, , nacházející se ve, Anonymizováno, , Anonymizováno, . patře domu čp. , Anonymizováno, , č. or. , Anonymizováno, , v , adresa, . Žalovanému byla dána výpověď bez výpovědní doby v souladu s § 2291 odst. 1 a 2. o.z. z důvodu, že neuhradil nájemné a náklady za služby za dobu více než tří měsíce. Výpověď byla doručená v měsíci únoru 2026 (kdy se dostala do dispozice žalovaného tím, že mu byla uložena na poště, ačkoli si ji nepřevzal). Výpověď obsahovala výzvou k vyklizení bytu do 1 měsíce od doručení výpovědi (nájem na dobu určitou by jinak žalovanému skončil k 31. 3. 2025). Žalovaný tedy nadále nemá právní důvod k užívání předmětného bytu. Žalobcům jakožto vlastníků svědčí právo na vyklizení bytu dle § 1040 o.z. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.7. Lhůtu pro vyklizení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. na 15 dnů.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 655 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 500 Kč ve výši 1 155 Kč.