Obvodní soud pro Prahu 10 47 C 107/2026-99 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení částek uvedených v záhlaví tohoto rozsudku. Tvrdila, že mezi ní jako věřitelkou a žalovanou byla dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 78,09 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3 196 Kč, splatných vždy k prvnímu dni kalendářního měsíce, přičemž součástí splátek byla též úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 392 Kč měsíčně. Žalovaná uhradila šest splátek v celkové výši 19 176 Kč, následně se však dostala do prodlení s úhradou splátek č. , hodnota, a 9. Žalobkyně uvedla, že jí tím vznikl nárok na smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč a na náhradu nákladů spojených s prodlením v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalované delšího 65 dnů se podle tvrzení žalobkyně stal celý úvěr dne , datum, splatným; ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru 47 815,86 Kč, sestávající ze zbývající původní jistiny ve výši 40 039,08 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění ve výši 7 776,78 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu dlužného pojistného ve výši 784 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou nové jistiny vyčíslenou ke dni podání žaloby částkou 10 376,94 Kč a úrok za poskytnutí úvěru. Celkem se domáhala zaplacení částky 49 997 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, , dále částky 10 376,94 Kč a úroku ve výši 78,09 % ročně z částky 40 039,08 Kč za dobu od , datum, do , datum, , následně ve výši 11,5 % ročně. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované zejména podle dokladů o příjmech, údajů poskytnutých žalovanou, formuláře hodnocení klienta, výpisů z registrů NRKI a SOLUS, informativních výpisů z bankovního účtu a interního scoringu; čistý měsíční příjem žalované měl činit 29 000 Kč, její měsíční náklady 10 868 Kč a volné prostředky ke splácení 17 132 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač řádně předvolána, k jednání soudu se nedostavila, ani včas nežádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů, předložených pouze žalobkyní.3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:4. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kdy celková výše úvěru činila 41 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkem 134 592 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 3 196 Kč se splatností vždy k 1. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úroková sazba činila 78,09 % ročně, výše RPSN 113,08 % (listinami Základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč, zaslaná SMS, Důkaz o přijaté SMS, Podpis na dálku, smlouva o spotřebitelském úvěru, tzv. produkt A, dodatek číslo 1k návrhu smlouvy o úvěru, příloha č. , hodnota, k návrhu smlouvy na uzavření smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet, přihláška do pojištění, prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, předsmluvní formulář, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru, splátkový kalendář, pojištění schopnosti splácet úvěry, informace o pojištění, návrh na uzavření smlouvy – Smlouva o úvěru číslo , hodnota, , kopie občanského průkazu).6. K vyplacení úvěru ve výši 41 000 Kč došlo , datum, bezhotovostně (doklad o vyplacení úvěru). Žalobkyně dne , datum, prověřila žalovanou v registrech (výpis záznamů z registru Solus, výpis z NRKI).7. Žalované byla , datum, připsána na účet mzda ve výši 29 544 Kč, dne , datum, mzda ve výši 28 687 Kč, dne , datum, byla z účtu žalované odepsána částka 510,92 Kč (potvrzeními o provedení transakce).8. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zjistila, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí 29 000 Kč, životní minimum 4 860 Kč, výdaje na bydlení 6 008 Kč, výdaje celkem 10 868 Kč, rezerva 1 000 Kč, žalovaná pracuje na hlavní pracovní poměr, s datem nástupu , datum, , na dobu neurčitou, není ve výpovědní lhůtě, výplatu mzdy má 25. den v měsíci, je , Anonymizováno, , žije ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, s , Anonymizováno, (listina hodnocení klienta).9. Žalovaná dne , datum, žádala úpravu splátkového kalendáře (žádost o úpravu splátkového kalendáře z důvodů finančních). Žalobkyně dne , datum, potvrdila žalované odklad splátky (dopis, upravený splátkový kalendář). Žalobkyně upozorňovala žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru (výzva ze dne , datum, ). Oznámením ze dne , datum, žalobkyně žalované sdělila, že došlo k zesplatnění úvěru (oznámením s dodejkou). Žalovaná na úvěr uhradila před zesplatněním 6 splátek ve výši 3 196 Kč (karta klienta). Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované prostřednictvím své právní zástupkyně předžalobní výzvu (předžalobní výzva dne , datum, ).10. Z učiněných skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:11. Mezi žalovanou a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž žalobkyně žalované poskytla částku 41 000 Kč. Žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy postupovala jako podnikatel v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů, žalovaná jako spotřebitel. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované a z databází. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami, pročež žalobkyně zesplatnila celý úvěr. Žalovaná zaplatila do zesplatnění 19 176 Kč (6 splátek ve výši 3 196 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce výzvou ze dne , datum, .12. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně sice před poskytnutím úvěru provedla základní posouzení bonity žalované, toto posouzení však nebylo dostatečné a neodpovídalo požadavku pečlivého ověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně vycházela především z deklarovaného čistého měsíčního příjmu ve výši 29 000 Kč, avšak z předložených listin není patrné, že by deklarované výdaje žalované byly jakýmkoli způsobem ověřovány či doloženy. Údaje o nákladech na bydlení, životním minimu a dalších výdajích byly převzaty do hodnoticího formuláře, aniž by byly podloženy odpovídajícími doklady. Výpočet volných finančních prostředků ve výši 17 132 Kč tak vycházel převážně z údajů sdělených samotnou žalovanou.13. Současně z výpisu NRKI vyplývá, že ke dni posouzení bylo evidováno celkem , hodnota, žádostí o financování u různých finančních institucí a celková expozice žalované dosahovala částky 847 872 Kč. Tyto skutečnosti představovaly významné rizikové indikátory, které měly žalobkyni vést k podrobnějšímu a obezřetnějšímu prověření skutečné finanční situace žalované, zejména rozsahu jejích stávajících závazků a pravidelných výdajů. Z dokumentace však nevyplývá, že by žalobkyně provedla hlubší analýzu těchto údajů nebo zjišťovala, jak se existující zadlužení promítá do reálné schopnosti žalované hradit další úvěrové závazky.14. Lze proto uzavřít, že posouzení úvěruschopnosti bylo založeno převážně na zjištění výše příjmů a na údajích poskytnutých samotnou žalovanou, aniž by byly dostatečně prověřeny její skutečné výdaje a celkové finanční zatížení. Vzhledem k vysoké úvěrové expozici a značnému počtu žádostí o financování nebylo posouzení provedeno s náležitou odbornou péčí, neboť žalobkyně neopatřila dostatečné podklady k odpovědnému vyhodnocení schopnosti žalované úvěr dlouhodobě a řádně splácet. Za této situace nelze mít za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně a řádně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí, když se soustředila převážně na zjištění příjmů, řádně neověřila výdajovou stránku rozpočtu žalované a nevěnovala odpovídající pozornost údajům z úvěrového registru svědčícím o zvýšené míře jejího zadlužení a úvěrové aktivity.15. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav věci posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, stíhala žalobkyni povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované soud uvádí, že není postačující, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z tvrzení žalované a z lustrací rejstříků a bankovních systémů. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele také náležitě ověří. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti žadatele. K obdobným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.17. Soud při (prvním) jednání dne , datum, poskytl žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1 odst. 3 o.s.ř., že je třeba doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání toho, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu požadavků rozhodovací praxe, tedy jakým způsobem byly zjišťovány skutečné výdaje žalované na živobytí před uzavřením smlouvy, z čeho se tyto výdaje skládaly a jakým způsobem je žalobkyně hodnotila, jak bylo zjištěno, že žalovaná má a platí dosavadní dluhy. Soud žalobkyni poučil, že neunesení povinnost tvrzení nebo povinnosti důkazní může mít za následek neúspěch ve sporu. Zástupce žalobkyně navrhl k prokázání tvrzení o tom, jaké výdaje žalovaná přiznala, účastnický výslech žalované. Soud navržený důkaz zamítl pro nadbytečnost, neboť má za to, že z povahy účastnického výslechu nelze hovořit o jeho relevanci k prokázání toho, že žalobkyně postupovala při zkoumání úvěruschopnosti řádně. Jak žalobkyně sama uvedla, výslech by zde sloužil k prokázání toho, co žalovaná přiznala při sepisování žádosti o úvěr. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobkyně se při posouzení úvěruschopnosti nemá spolehnout pouze na tvrzení poskytnutá žalovanou. Soud proto uzavřel, že žalobkyně řádně netvrdila ani neprokázala, že splnila svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. V důsledku toho je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.18. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla toliko z příjmů žalované a řádně neověřila její výdaje. V rámci řízení byla předložena pouze potvrzení ČSOB o provedení transakce, kterými byl prokázán příjem žalované z října a září , Anonymizováno, . To ničeho nevypovídá ani o celkových příjmech žalované, ale zejména ničeho o jejích výdajích. Z listiny není patrný ani počáteční ani konečný zůstatek na účtu žalované, nelze nijak porovnávat její (celkové) příjmy a výdaje. Žalobkyně se neměla spolehnout pouze na konstatování výše příjmu ze strany žalované. Posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně nebylo provedeno řádně.19. Za této situace je žalovaná, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, tedy částku 41 000 po odečtení 6 uhrazených splátek v celkové výši 19 176, a to v době přiměřené jejím možnostem. Právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Jedná se o soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů, podle níž má poskytovatel úvěru nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).20. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, že výrokem I. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu po odečtení žalovanou uhrazených částek, tedy částku 21 824 Kč. Ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalovaná se k věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní. Posoudit možnosti žalované vrátit jistinu nebylo možné ani z tvrzení žalobkyně či jí předložených důkazů. Soud v této otázce dospěl k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny, odpovídá doba splatnosti dlužné částky v délce 30 dnů od právní moci rozsudku.21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, smluvních pokutách a náhradě účelně vynaložených nákladů. K tomu soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 17 Co 271/2020-112, ve kterém se uvádí, že „neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas“. Ohledně úroků z prodlení soud poukazuje na to, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dosud nenastala splatnost jistiny.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečně, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla převážně úspěšná žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly.