10 C 143/2021-29 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 040 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 12. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla převodem na účet žalovaného bezúročnou zápůjčku ve výši 8 000 Kč, která měla být jednorázově splacena spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky dne 19. 1. 2021. Žalovaný se zaregistroval na webové stránky [webová adresa], prostřednictvím které odeslal žádost o zápůjčku. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Dlužná částka sestává z nesplacené zápůjčky ve výši 8 000 Kč a poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 040 Kč. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 9. 12. 2021 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 12. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázala poskytnout žalovanému 8 000 Kč, a žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku s poplatkem ve výši 3 040 Kč se splatností do 19. 1. 2021. 4. Z potvrzení o provedené platbě ve výši 8 000 Kč ze dne 20. 12. 2020 ve spojení se sdělením [právnická osoba] ze dne 27. 10. 2021 a 16. 11. 2021 bylo zjištěno, že dne 20. 12. 2020 byla na osobní účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána částka 8 000 Kč. 5. Rámcovou smlouvou o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 4. 2020 ve spojení s Realizační smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] včetně seznamu pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 5. 2021 byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 26. 5. 2021 ve spojení s podacím lístkem ze dne 26. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do tří dnů. 7. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 12. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poukázala na jeho účet částku 8 000 Kč dne 20. 12. 2020. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 3 040 Kč do 19. 1. 2021. Žalovaný poskytnuté prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni. 8. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 20. 12. 2020 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Žalobkyně na výzvu soudu, aby označila důkazy k prokázání, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, uvedla, že před poskytnutím úvěru ověřila, že se žalovaný nenachází v insolvenčním rejstříku a registru exekucí. 11. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet před uzavřením smlouvy, avšak nepředložila soudu k prokázání svých tvrzení žádný důkaz. Na výzvu soudu pouze doplnila, že úvěruschopnost žalované byla ověřována lustrací z veřejně dostupných databází. Jelikož žalobkyně žádným způsobem neprokázala ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, přičemž k ústnímu jednání soudu se nedostavila a omluvila se, znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a jeho jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 20. 12. 2020 absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. 12. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému dne 20. 12. 2021 na jeho účet částku 8 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto uložil žalovanému podle § 2991 odst. 1 o.z. povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Jelikož výzva k plnění ze dne 26. 5. 2021 byla předána k poštovní přepravě téhož dne, ve smyslu § 573 o.z. byla žalovanému doručena dne 31. 5. 2021. S ohledem na lhůtu k plnění uvedenou ve výzvě do 3 dnů splatnost nastala dne 3. 6. 2021, přičemž do prodlení se žalovaný dostal ode dne 4. 6. 2021 a od tohoto dne mu byl úrok z prodlení přiznán podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.). 13. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru, nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni zápůjčku ani poplatek, a proto soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku včetně příslušenství zamítl (výrok II.). 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 72,5 % a žalovaný v rozsahu 27,5 %. Soud po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 45 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 1 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, předžalobní výzva) podle § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí 7 624,40 Kč, z toho 45 % představuje částku 3 431 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení