12 C 173/2021-131 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované žalobním návrhem ze dne 13. 4. 2021, doplněným dne 10. 5. 2021 a dne 26. 5. 2021 nesouhlasu s výpovědí z nájmu bytu a vrácení přeplatku na nájmu, a to s odůvodněním, že je jí 74 let, má problémy s kolenem, dcera slibovala, že jí zajistí bydlení při jednání ohledně domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Výpověď by měla být zneplatněna a měla by být sepsána nová nájemní smlouva v souladu s dobrými mravy. Žalobkyně doplnila prostřednictvím ustanoveného právního zástupce dne 2. 7. 2021 žalobu tak, že k usnesení okresního soudu v [obec] č. j. 12 C 173/2021-57 ze dne 13. 5. 2021 doplňuje své předchozí podání ze dne 12. 4. 2021 (došlo na soud dne 13. 4. 2021) ve spojení s podáním ze dne 25. 5. 2021 (došlo na soud 26. 5. 2021). Žalobkyně se svým návrhem (žalobou) domáhá vůči žalované ve smyslu § 2290 o. z. přezkumu, resp. určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu z důvodu její neoprávněnosti, a dále vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 1. 9. 2015 smlouvu o nájmu bytu, na základě které žalobkyně užívá bytovou jednotku [číslo] která se nachází v 6. podlaží budovy [adresa] v obci [obec], části [územní celek], na adrese [adresa]. Žalobkyně někdy přibližně v polovině měsíce února 2021 obdržela výpověď z nájmu bytu, kdy uvedeným výpovědním důvodem je § 2288 odst. 2, písm. a) o. z. s odůvodněním, že žalovaná (pronajímatelka) potřebuje byt pro sebe vzhledem k jejímu těžkému zdravotnímu stavu. Žalobkyně vznesla proti této výpovědi námitky a navrhla (byť ne příliš srozumitelným způsobem) soudní přezkum oprávněnosti této výpovědi. Žalobkyně doplňuje, že své námitky nejprve osobně zavezla právnímu zástupci žalované, který připravoval výpověď. Až v návaznosti na jeho sdělení, že si námitky/žádost o přezkum platnosti výpovědi nepřevezme, doručila tento žalobkyně soudu. Žalobkyně se domnívá, že výpověď je neodůvodněná a byla podána pouze za účelem poškození žalobkyně. Uváděný důvod výpovědi nebyl žalovanou nijak doložen a žalobkyně má důvodné podezření, že se nezakládá na pravdě. Žalobkyně předmětný byt (bytovou jednotku [číslo]) fakticky užívá již od roku 2005, přestože nájemní smlouva je datována ke dni 1. 9. 2015, a řádně platí zálohy na služby spojené s užíváním bytu, které byly od 1. 1. 2001 ve výši 1 039 Kč a od 1. 1. 2015 ve výši 2 025 Kč. Za roky 2005 až 2007 byly žalobkyni zálohy za služby řádně vyúčtovány a případné nedoplatky hradila, resp. přeplatky jí byly vraceny. Rokem 2007 toto skončilo, přičemž žalobkyně byla přesvědčena, že veškeré přeplatky jsou započítávány, resp. zůstávají ve fondu oprav bytovému družstvu. V roce 2020 bylo žalobkyni doručeno vyúčtování záloh (za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019) a byl jí vyplacen přeplatek za rok 2019, což žalobkyni překvapilo. Dotazem na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [obec], [IČO], se sídlem [adresa], které spravuje mimo jiné i dům, ve kterém se předmětný byt (bytová jednotka [číslo]) nachází, ke dni 25. 6. 2020 zjistila, že veškeré přeplatky za roky 2008 až 2018 byly zasílány složenkou k vyzvednutí na poště a protože se nevyzvednuté nevrátily zpět, byly přeplatky vyplaceny. Pro žalobkyni toto byla šokující informace, neboť ona si žádné složenky na poště nevyzvedávala. Logická úvaha tedy žalobkyni vedla k tomu, že žalovaná – její dcera shodného jména – chodila na poštu a vyzvedávala si předmětné přeplatky, které ale po právu náleží žalobkyni, neboť zálohy (z nichž přeplatky vyplynuly) hradila. V návaznosti na toto zjištění žalobkyně kontaktovala žalovanou s výzvou, aby jí veškeré přeplatky za roky 2008 (ve výši 6 578 Kč), 2009 (ve výši 5 820 Kč), 2010 (ve výši 6 310 Kč), 2011 (ve výši 9 640 Kč), 2012 (ve výši 8 903 Kč), 2013 (ve výši 7 946 Kč), 2014 (ve výši 11 525 Kč), 2015 (ve výši 15 526 Kč), 2016 (ve výši 14 059 Kč), 2017 (ve výši 13 869 Kč) a 2018 (ve výši 14 199 Kč) vrátila, na což však žalovaná reagovala tím, že žalobkyni zaslala předmětnou výpověď, kterou žalobkyně u soudu napadá. I na základě výše uvedeného je žalobkyně přesvědčena, že se jedná pouze o zneužívání práva, resp. šikanózní výkon práva ze strany žalované (dcery žalobkyně), kdy zamýšleným cílem není naplnit smysl a účel sledovaný právní normou (viz důvody výpovědi v § 2288 o. z.), ale které sleduje poškození žalobkyně. Výkon práva musí být v souladu s obecným principem poctivosti a v opačném případě mu nelze přiznat ochranu (§ 6 odst. 2 občanského zákoníku). Je nezbytné zopakovat, že předmětný byt byl žalobkyni poskytnut jako bytová náhrada za byt 5 + 1 v přízemí domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], kdy z tohoto důvodu byl sjednán časově neomezený nájem, resp. užívání na dobu neurčitou (zamýšleno na dobu života) bezúplatně (s nulovým nájemným/platbou za užívání). Z důvodu sjednání„ bezúplatného nájmu“ lze i uvažovat o tom, že mezi smluvními stranami, tj. žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena nájemní smlouva, nýbrž smlouva o výpůjčce bytu, kdy se žalovaná nesprávně snaží tuto ukončit„ výpovědí nájemní smlouvy ze dne 10. 2. 2021“, přičemž by formálně měla postupovat jiným způsobem předpokládaným zákonem. Tudíž právní jednání žalované nazvané„ výpověď z nájmu bytu“ je jako takové neplatné a nemá požadované účinky. Žalobkyně je tedy nadále oprávněna bytovou jednotku užívat, dle fakticky existující smlouvy o výpůjčce na dobu jejího života. K čemuž se žalovaná ostatně zavázala při soudním jednání v roce 2001 -2002 (žalobkyně disponuje pouze usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2002 č. j. 7 Co 2403/2001-61 a ve spisu je kopie listu označená číslem listu 26, kdy se zřejmě jedná protokol z jednání v rámci řízení u prvostupňového soudu, na něž navazovalo rozhodnutí odvolacího soudu – KS ČB; na předmětné listině je zachycen závazek žalované poskytnout žalobkyni byt„ bez jakéhokoliv časového omezení“). Žalobkyni je 74 let a má vážné zdravotní problémy, kdy bohužel nelze očekávat zlepšení jejího zdravotního stavu. Vystěhováním z předmětného bytu by z ní udělalo bezdomovce, přičemž vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se jedná zcela evidentně o postup, který je v rozporu s dobrými mravy. Ze shora uvedených důvodů se proto žalobkyně po žalované dále domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 114 375 Kč, přičemž podotýká, že její výzvou k vyplacení přeplatků ze dne 16. 11. 2020 (odesláno 18. 11. 2020, doručeno 19. 11. 2020) došlo k zesplatnění (§ 1958 odst. 2 o. z.) pohledávky žalobkyně za žalovanou a žalovaná byla povinna bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně plnit. Žalobkyně prodlení žalované kalkuluje od uplynutí 3 denní pariční lhůty ode dne doručení výzvy. Ze všech shora uvedených důvodů proto žalobkyně navrhuje, aby Okresní soud v Písku coby soud věcně a místně příslušný vydal ve věci následující rozsudek: Určuje se, že výpověď ze dne 10. 2. 2021 daná žalovanou žalobkyni z nájmu bytu [číslo] nacházející se v 6. nadzemním podlaží domu [adresa] na adrese [adresa], Dr. [jméno] [příjmení] [číslo], PSČ [PSČ] je neplatná. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně je dále přesvědčena, že žalovaná na její úkor získala bezdůvodného obohacení v souhrnné výši 114 375 Kč, které se sestává z neoprávněně inkasovaných přeplatků z vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu za rok 2008 až 2018 (viz bod. VII. tohoto podání). Dle § 638 o. z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení v případě, že toto bylo nabyto úmyslně, promlčí nejpozději za 15 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Subjektivní promlčecí lhůta počíná běžet od konce června 2020, tj. od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla, že k bezdůvodnému obohacení došlo (odpověď [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [obec]) a nabyla představu o osobě povinné k jeho vydání (zjistila, že docházelo k vyzvedávání složenek a jediný, kdo připadal v úvahu, byla žalovaná). Žalobkyně je dokonce přesvědčena, že se její dcera (žalovaná) na úkor žalobkyně obohatila protiprávním činem a z toho důvodu podala trestní oznámení pro podezření z naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu (ve smyslu § 209 trestního zákoníku). Z těchto shora uvedených důvodů proto žalobkyně dále navrhuje, aby Okresní soud v Písku coby soud věcně a místně příslušný vydal ve věci následující rozsudek: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 114 375 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení z částky 114 375 Kč ode dne 22. 11. 2020 do okamžiku zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně doplnila dne 15. 9. 2021, že žalobkyně tímto k výzvě soudu ze dne 7. 9. 2021 doručené právnímu zástupci žalobkyně dne 8. 9. 2021 ve lhůtě soudem k tomu stanovené doplňuje svá tvrzení a důkazní návrhy. Žalobkyně k výhradám žalované ohledně formální stránky uvádí, že právě z důvodu vyjasnění podání, které bylo soudu doručeno dne 13. 4. 2021, byla žalobkyně soudem vyzvána k doplnění tohoto