4 C 150/2021-63 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 2. 3. 2019 se žalovanou smlouvu o povoleném debetu [číslo], na základě které se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky a s úrokem ve výši 21,90 % ročně. Žalovaná byla oprávněna průběžně čerpat povolený debet a kdykoliv jej částečně či zcela splatit s tím, že každým, byť částečným, splacením se obnovuje možnost čerpat úvěr znovu do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. Jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 6. 2020 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2020 postoupena žalobkyni. Přestože byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradila. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 9 000 Kč a s kapitalizovaného smluvního úroku za období od listopadu 2019 do května 2020 ve výši 1 008,88 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 26. 11. 2021 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 2. 3. 2019 smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. [bankovní účet], reg. číslo smlouvy [číslo] [číslo], na jejímž základě mohla žalovaná průběžně přečerpat účet až do celkové výše 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatky dle ceníku a s úrokem ve výši 21,90 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 15. 6. 2020 pro porušení smluvních povinností ze strany žalované a dne 30. 7. 2020 postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a žalované postoupení oznámila. 4. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 2. 3. 2019 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 7. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně na výzvu soudu, aby doplnila svá tvrzení a označila a předložila důkazy ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně přiměřeně ověřila schopnost žalované úvěr splácet, když vycházela z průměrných obratů na účtu žalované ve výši 9 294 Kč, žalovaná neměla žádné závazky, tudíž kapacita splácet byla dostatečná, a nebyly zjištěny žádné negativní záznamy v registrech. Žalobkyně dále navrhla, aby soud vyzval ke sdělení a prokázání skutečností týkajících se způsobu ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně navýšila poskytovanou částku povoleného debetu na základě obratové nabídky, která vycházela z automatického výpočtu průměrných obratů na běžném účtu žalované. 8. Z mimořádného výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] soud zjistil, že v říjnu 2018 byla na účet žalované připsána částka 11 020 Kč a odečtena částka 11 000 Kč. V listopadu 2018 byla na účet žalované připsána celková částka 11 119 Kč a odečtena celková částka 12 139 Kč. V prosinci 2018 byla na účet žalované připsána celková částka 11 329,01 Kč a odečtena celková částka 11 319,01 Kč. V lednu 2019 byla na účet žalované připsána částka 11 205 Kč a stejná celková částka byla odečtena. V únoru 2019 byla na účet žalované připsána celková částka 29 427,20 Kč a odečtena celková částka 28 633,69 Kč Celkem tedy byla za 5 měsíců předcházejících uzavření předmětné smlouvy o povoleném debetu připsána na účet žalované částka 74 100,21 Kč a odečtena částka 74 296,70 Kč. Jelikož žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela pouze z obratů na běžném účtu žalované, měla přihlédnout nejen k takto zjištěným příjmům, tedy částkám připsaným na účet žalované, ale měla při posouzení úvěruschopnosti žalované vzít v úvahu i její výdaje, tedy částky odečtené z účtu žalované. Při porovnání takto zjištěných příjmů a výdajů žalované, kdy výdaje nepatrně převyšují příjmy, by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jednoznačně dospěla k závěru, že zde jsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Za této situace neměla být se žalovanou předmětná smlouva dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vůbec uzavřena. 9. Žalobkyně v daném případě sice prokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované posoudila, ovšem dle názoru soudu ji chybně vyhodnotila, když vycházela pouze ze zjištěných příjmů žalované a nepřihlédla i ke zjištěným výdajům žalované, které mírně převyšují její příjmy. Právní předchůdkyně žalobkyně tak uzavřením smlouvy o úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel neprověřila řádně úvěruschopnost žalované jako žadatele o úvěr a jednala tak zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. 10. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přečerpala běžný účet č. [bankovní účet] do celkové výše povoleného debetu 9 000 Kč a tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni dosud nevrátila, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované. Soud proto žalobě vyhověl, co do částky 9 000 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový