9 C 256/2020-67 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 710 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Podle žalobních tvrzení byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Schopnost žalovaného řádně uhradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI. Rovněž bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku a ani neměl u žalobkyně smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a že zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 99,41 % p. a. splatit ve 48 měsíčních splátkách po 632 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2012. V souladu se smlouvou byl žalovanému ze strany žalobkyně dne [datum] poskytnut revolving ve výši 4 702 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek byl navýšen o dalších 24 měsíčních splátek po 632 Kč. V souladu se smlouvou byl žalovanému ze strany žalobkyně dne [datum] poskytnut revolving ve výši 4 702 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek byl navýšen o dalších 24 měsíčních splátek po 632 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek a do data zesplatnění na svůj dluh uhradil pouze 91 splátek. K datu [datum] došlo v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celého úvěru, a to v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátky [číslo] o délce 60 dnů. Žalobkyni před samotným zesplatněním úvěru vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] a), b) smlouvy, a to konkrétně částky 82 Kč za prodlení žalovaného s úhradou splátky [číslo] o délce 30 dnů. Podle bodu [číslo] smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny a nová jistina tak činila 3 091,54 Kč. Žalovaný byl povinen tuto novou jistinu uhradit nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru, jinak žalobkyni vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,15 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení (žalobkyně však tuto pokutu uplatňuje pouze ve výši 0,1 % p. d.), v daném případě od [datum] až do zaplacení. Podle bodu 4.3. smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží i po zesplatnění úvěru až do zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení částky 3 091 Kč představující novou jistinu úvěru, smluvní pokutu ve výši 82 Kč, částku 537,66 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky dlužné nové jistiny od [datum] do dne vyhotovení žaloby tj. do [datum], a úrok ve výši 65,06 % p. a. (vyjádřeno v nominální úrokové sazbě) z částky 2 829,82 Kč představující zbývající dlužnou jistinu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 36 403 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Při jednání konaném dne [datum] byly provedeny důkazy předložené žalobkyní k prokázání tvrzených skutečností, z nichž soud učinil následující skutkové a právní závěry ve věci. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k platnému uzavření smlouvy o úvěru [číslo] když žalobkyně prokázala, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného a jeho schopnost splácet předmětný úvěr. Na základě této smlouvy byla ze strany žalobkyně žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 99,41 % ročně, a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 632 Kč, se splatností vždy k 16. dni příslušného kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne [datum] a splatnost poslední splátky podle splátkového kalendáře připadala na [datum]. Žalobkyně dále žalovanému poskytla revolving ve výši 4 702 Kč, a to dne [datum] a dále ve stejné výši dne [datum]. Na základě poskytnutých revolvingů byla prodloužena doba splácení o 2 x 24 měsíců – tj. žalovaný byl povinen uhradit celkem 96 splátek po 632 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit (včetně revolvingů) žalobkyni částku 60 672 Kč. Žalovaný na svůj dluh do data zesplatnění uhradil celkem částku 57 512 Kč. Dále bylo úřední činností soudu zjištěno, že obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěru (tj. v dubnu [rok]) činila 14,22 % ročně. 4. Smlouvu o úvěru soud posuzoval jak podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), tak i podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.), především pak podle § 657 obč. zák., podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, a podle § 658 odst. 1 obč. zák., podle kterého při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dále soud vycházel z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., podle kterého věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 5. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalobnímu nároku žalobkyně nelze vyhovět (přesto, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru [číslo]), neboť soud v tomto případě musel v souladu s ustanovením § 39 ve spojení s § 41 obč. zák. přihlédnout k neplatnosti části smlouvy týkající se sjednané úrokové sazby z úvěru ve výši 99,41 % ročně. Jedná se o smluvní ujednání, na které je s ohledem na výši sjednané úrokové sazby nutno nahlížet z úřední povinnosti jako na absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V dané souvislosti je třeba vycházet z definice nepřípustné úrokové sazby jako sazby podstatně přesahující úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a dále ze zjištění učiněného soudem z veřejně dostupné databáze statistických údajů shromážděných Českou národní bankou„ [příjmení]“, podle níž činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěru 14,22 % ročně, z čehož jednoznačně vyplývá, že v daném případě sjednaná výše úroku ve výši 99,41 % ročně mnohanásobně převyšuje průměrnou obvyklou úrokovou sazbu v době uzavření úvěru poskytovanou bankovními institucemi. Takové smluvní ujednání nemůže požívat právní ochrany a je nezbytné na něj nahlížet jako na absolutně neplatné. Současně je však třeba uvést, že ač soud posoudil smluvní ujednání o výši úroku za absolutně neplatné, nezpůsobuje tento závěr neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, neboť ujednání o úrocích lze ve smyslu § 41 obč. zák. oddělit od zbývající části smlouvy, a to z důvodu, že u smlouvy o úvěru je povinnost platit úroky explicitně vyjádřena v zákoně dle § 658 obč. zák. Tento závěr vyjádřil také Nejvyšší soud České republiky ve svých rozhodnutích sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 či sp. zn. 33 Cdo 2029/2018, když dovodil, že povaha smlouvy o úvěru připouští, pokud dojde k neplatnosti ujednání o úrocích, oddělit toto ujednání od zbytku smlouvy, která tak bude považována za platnou. Vzhledem k uvedenému tak je možno přiznat žalobkyni nárok na zaplacení úroků z úvěru pouze ve výši odpovídající obvyklým úrokům požadovaným za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. v daném případě dle výše citované statistické databáze právě ve výši 14,22 % ročně. 6. Je-li uzavřená smlouva o úvěru neplatná v části týkající se úroku, tato částečná neplatnost se projeví i ve splátkovém kalendáři, neboť výše úr