12 C 301/2021-26 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vůči žalované zaplacení částky 9 112 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 9. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytl finanční prostředky ve výši 8 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde žalovaná vyplnila registrační údaje a provedla verifikační platbu ze svého účtu. Podle uzavřené smlouvy se žalovaná zavázala vrátit celkovou částku 9 840 Kč spolu s příslušenstvím nejpozději do 9. 9. 2020. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas a právní předchůdci žalobce vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení žalované, a zároveň paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Svoji aktivní legitimaci žalobce dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, na základě které došlo k postoupení předmětné pohledávky z právní předchůdkyně na žalobce. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila a dluží tak žalobci částku celkem 9 112 Kč, která je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 8 000 Kč, nesplacenou smluvní pokutou ve výši 1 112 Kč, nesplaceným úrokem ve výši 1 840 Kč a neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. 2. Podáním ze dne 24. 11. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 3 102 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 990 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 112 Kč. Podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení pět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud proto výrokem I. zastavil řízení o částku 3 102 Kč. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Dne 9. 8. 2020 uzavřela žalovaná odesláním verifikační platby s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč převodem na jeho účet [číslo] [bankovní účet]. Žalovaná se následně uzavřenou smlouvou o úvěru ze dne 9. 8. 2020 zavázal splatit poskytnutý úvěr až do 9. 9. 2020. Pro případ prodlení žalované byla smlouvou sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Dohodou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 je dána aktivní legitimace žalobce ve sporu. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 4. 2021. 4. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 9.8. 2020 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Žalobce na výzvu soudu, aby označila důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalované, neuvedla ničeho. 7. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Žalobce se v daném případě nevyjádřil k otázce zkoumání schopnost žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy, ani k tomuto nepředložila soudu žádný důkaz. Jelikož tak žádným způsobem neprokázal ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, přičemž k ústnímu jednání soudu se nedostavila a omluvil se, znemožnil soudu, aby mu bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Jelikož žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jednal v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a jeho jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdcem žalobce a žalovanou ze dne 9. 8. 2020 absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdce žalobce jednal v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušil veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. 8. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poukázal žalované dne 10. 8. 2020 na její účet částku 8 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované ve výši 8 000 Kč. Soud proto uložil žalované podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. povinnost zaplatit žalobci částku 8 000 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Úrok z prodlení odpovídá § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. odst. 2 věta první o.s.ř., neboť žalobce zavinil částečné zastavení řízení a ve zbytku měl ve sporu úspěch. Žalobce tak byl úspěšný v rozsahu 88 % a žalovaná v rozsahu 12 %. Soud po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu stanovil, že žalobci přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 76 % Náklady řízení žalobce tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem náklady řízení žalobce činí 1 489 Kč, z toho 76 % představuje částku 1 132 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce.