12 C 284/2023-20 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se žalobou domáhal vůči žalovanému zaplacení celkem částky 13 872 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 3. 5. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] to v elektronické podobě prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobce [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval a doložil kopii občanského průkazu. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, která slouží k prokázání totožnosti žalovaného. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobce schválila žádost o úvěr a poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkem 14 760 Kč do 3. 6. 2022, přičemž žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení žalovaného, a nárok na paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Svoji aktivní legitimaci žalobce dovozuje z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, na základě které byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení předmětné pohledávky z právní předchůdkyně žalobce na žalobce. Žalobce po žalovaném požaduje zaplatit pohledávku představující nesplacenou jistinu ve výši 12 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 872 Kč za období od 4. 6. 2022 do 7. 111. 2022 ve výši 12 000 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 100 Kč a nesplacený úrok ve výši 2 760 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 602,53 Kč za období od 5. 6. 2022 do 8. 11. 2022 a zákonný úrok z prodlení od 10. 11. 2022 do zaplacení z částky 12 000 Kč. Nad rámec uvedeného žalobce požaduje náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 kč představující náklady za dopis ve výši 39 Kč a náklady za 1 cestu terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného ve výši 217 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku ze dne 9. 3. 2023 ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a zjistil následující skutkový stav. 3. Podáním ze dne 8. 9. 2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 760 Kč a nákladů upomínání ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 872 Kč. 4. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 3. 5. 2022 ve spojení s obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěrů jednorázově účinných od 29. 8. 2019, výpisy z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], bylo zjištěno, že prostřednictvím komunikace na dálku společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 540888003, na základě které právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 2 760 Kč, tj. celkem částku 14 760 Kč, do 3. 6. 2022. 5. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalobce dne 2. 1. 2023 zaslal žalovanému obyčejný dopis a dne 4. 1. 2023 byla učiněna cesta terénního pracovníka na kontaktní adresu dlužníka za účelem mimosoudního vymáhání pohledávky. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021 včetně přílohy a společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávky, ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalobce, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 11. 2022 byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu. 7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 13. 3. 2023 vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. 8. Soud v souladu s dispozičním úkonem žalobce podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení částečně zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby (výrok I.), a to co do nároku žalobce na paušální náhradu nákladů na upomínání a kapitalizovaného smluvního úroku v celkové výši 2 870 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 1 872 Kč. Souhlas žalovaného soud nezjišťoval, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než bylo ve věci jednáno (§ 96 odst. 4 o. s. ř.) 9. Smlouvu o úvěru soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 12. Žalobce v dané věci tvrdil, že právní předchůdkyně žalobce řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, avšak nepředložil soudu žádné důkazy, ačkoli byl soudem vyzván usnesením ze dne 25. 8. 2023 č. j. 12 C 284/2023-14. K výzvě soudu žalobce pouze sdělil, že listinnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Z toho důvodu učinil i částečné zpětvzetí žaloby. Jelikož žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy o úvěru jeho právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jednala právní předchůdkyně žalobce v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru ze dne 3. 5. 2022 absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobce jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. Z takového jednání pak žalovanému nemohl vzniknout žádný závazek. 13. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, přičemž žalovaný na úvěr ničeho neuhradil a na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 12 000 Kč podle § 2991 odst. 1 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud žalobci přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 602,63 Kč za období od 5. 6. 2022 do 8. 11. 2022 a dále úro