3 C 215/2023-38 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení celkové částky 76 609,88 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 6. 12. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 49 000 Kč. Před uzavřením smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 37 273 Kč tvořenou úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 25 689 Kč (úroková sazba byla podle žalobkyně sjednána ve výši 28,74 % ročně), částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 536 Kč, a to formou 12 měsíčních splátek po 7 190 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 6. 12. 2021. Žalovaný povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, z titulu smlouvy celkem zaplatil pouze částku 7 200 Kč. Žalobkyně tak vůči žalovanému nárokuje zaplacení částky 76 609,88 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 46 344,32 Kč a z dlužných poplatků ve výši 30 265,56 Kč. Žalobkyně se domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 14. 12. 2022. Vlastní aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně s účinky ke dni 16. 12. 2022 pohledávku za žalovaným vyplývající z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně bezúspěšně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. 2. V rámci písemného podání ze dne 28. 7. 2023 žalobkyně vzala v návaznosti na výzvu soudu a s odkazem na novelu zákona č. 186/2020 Sb. žalobu částečně zpět co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 351,07 Kč a dále úroku ve výši 14,74 % ročně jdoucího z částky 46 344,42 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 3. K další výzvě soudu žalobkyně v podání ze dne 13. 9. 2023 mimo jiné uvedla, že úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 86 % ročně, žalobkyně se však rozhodla požadovat úrokovou sazbu nižší, a to 28,74 % ročně. 4. Ústní jednání ve věci bylo nařízeno na den 16. 10. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění: 6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 6. 12. 2020 smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 49 000 Kč; žalovaný se oproti tomu smlouvou zavázal zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 37 273 Kč (z toho částka 25 689 Kč připadá na smluvní úrok, částka 1 500 Kč na poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, částka 8 536 Kč na doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a částka 1 548 Kč na doplňkové pojištění), t. j. celkem částku 86 273 Kč, ve 12 měsíčních splátkách po 7 190 Kč (poslední splátka byla stanovena ve výši 7 183 Kč), přičemž první splátkové období počíná běžet dnem uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně jako pevná sazba po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 139,35 %. 7. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] disponovala informacemi ohledně aktuální příjmové a výdajové situace žalovaného. 8. Podle Tabulky umoření zpracované dne 19. 12. 2022 ke smlouvě [číslo] zaplatil žalovaný z titulu úvěrové smlouvy částku 7 200 Kč. 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému podle listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 16. 12. 2022 a podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 písemně oznámeno, přičemž současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení oznámení. 10. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení pohledávky uplatněné žalobou. 11. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným – poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného – dne 6. 12. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 49 000 Kč; žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 37 273 Kč, t. j. celkem částku 86 273 Kč, ve formě 12 měsíčních splátek. Úroková sazba byla smlouvou sjednána ve výši 86 % ročně. Žalovaný zaplatil z titulu smlouvy pouze částku 7 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne 14. 12. 2022, žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022. Dne 1. 6. 2023 byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva. 12. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Výrokem I. rozsudku soud v souladu s procesním úkonem žalobkyně řízení částečně zastavil, a to podle § 96 odst. 2 o. s. ř., podle kterého je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Souhlas žalovaného přitom soud nezjišťoval, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). 14. S ohledem na učiněná skutková zjištění soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 6. 12. 2020 je možno vyhovět pouze částečně. Z úřední povinnosti soudu je totiž s odkazem na shora citované ust. § 588 o. z. nutno přihlédnout k neplatnosti smlouvy z důvodu zjevného rozporu obsahu úvěrové smlouvy s dobrými mravy. Je možno konstatovat, že soud nemá v daném případě pochybností ohledně skutečnosti, že právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného mimo jiné ověřením informací poskytnutých žalovaným. Soud však není ochoten akceptovat obsah úvěrové smlouvy, na jejímž základě je žalovanému poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč s tím, že žalovaný je současně zavázán zaplatit poskytovateli úvěru za období pouhých 12 měsíců trvání úvěrového vztahu částku v podstatě dvojnásobnou. Žalovaný nejenže je smluvně zavázán zaplatit smluvní úrok ve výši 86 % ročně (!), ale je navíc povinen platit poskytovateli úvěru další poplatky (např. poplatek za„ zpracování úvěru“, poplatek za„ komfortní poskytnutí“ a„ flexibilní splácení“). Výše smluvního úroku a existence dalších smluvních poplatku vytváří stav, kdy se hodnota plnění, k němuž se v celkovém souhrnu zavázal žalovaný, nachází v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě úvěrové smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně. Posuzovanou smlouvu lze označit jako lichevní, není možno poskytnout této soudní ochranu, neboť tuto soud považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Současně je třeba poznamenat, že s ohledem na koncepci a provázanost jednotlivých smluvních ujednání obsahujících povinnosti žalovaného smlouvy považuje soud smlou