9 C 230/2023-94 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve spojení s podáními ze dne 20. 6. 2023 a ze dne 17. 9. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 80 735,78 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., s odůvodněním, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) se žalovanou uzavřel dne 6. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva 1“) a dne 14. 2. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva 2“). Na základě smlouvy 1 byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě 1 zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 17 912 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 3 160 Kč. Žalovaná na smlouvu 1 uhradila pouze částku 20 555,29 Kč. Na základě smlouvy 2 byla žalované poskytnuta částka 49 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě 2 zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 69 538 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 4 940 Kč. Žalovaná však na smlouvu 2 uhradila pouze částku 53 804,71 Kč. Pohledávky ze smlouvy 1 a ze smlouvy 2 byly postoupeny z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná ani přes opakované výzvy dlužné částky neuhradila. 2. K ústnímu jednání konanému dne 5. 10. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, přestože byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Ze smlouvy 1 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 6. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 912 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 3 160 Kč. 4. Ze zákaznické karty ke smlouvě 1 bylo zjištěno, že žalovaná při žádosti o zápůjčku uvedla, že má partnera, má základní vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně bydlení žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu. Ke svému zaměstnání žalovaná uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako servírka u zaměstnavatele [právnická osoba] Ke své příjmové a výdajové stránce žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 17 100 Kč. Jako další příjmy domácnosti je zde uvedena částka 10 000 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaná specifikovala následujícími položkami: 4 940 Kč interní splátky PF a 1 000 Kč odhadované měsíční výdaje. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu, má bankovní účet a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Jako ověřené dokumenty byly v zákaznické kartě označeny občanský průkaz, pracovní smlouva a 2 výplatní pásky. 5. Z tabulky umoření ke smlouvě 1 bylo zjištěno, že žalovaná na tuto smlouvu právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 20 555,29 Kč. 6. Ze smlouvy 2 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 14. 2. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované částku 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 69 538 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 4 940 Kč. 7. Ze zákaznické karty ke smlouvě 2 bylo zjištěno, že žalovaná při žádosti o zápůjčku uvedla, že má partnera, má základní vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně bydlení žalovaná uvedla, že bydlí s rodiči. Ke svému zaměstnání žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako barmanka v baru [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ke své příjmové a výdajové stránce žalovaná sdělila, že její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 10 021 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaná specifikovala následujícími položkami: 3 000 Kč interní splátky PF a 1 000 Kč odhadované měsíční výdaje. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu, má bankovní účet a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Jako ověřené dokumenty nebyly v zákaznické kartě označeny žádné dokumenty. 8. Z tabulky umoření ke smlouvě 2 bylo zjištěno, že žalovaná na tuto smlouvu právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 53 804,71 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 ve spojení s její přílohou a oznámením bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované písemně oznámena. 10. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu 1 a smlouvu 2 na základě kterých byla žalované poskytnuta celkem částka 69 000 Kč. Žalovaná se v případě obou smluv zavázala vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smluv prověřoval právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet požadované zápůjčky, přičemž při posouzení úvěruschopnosti vycházel z tvrzení žalované ohledně jejích pravidelných měsíčních příjmů a výdajů (v případě smlouvy 1 ověřil pravidelné příjmy žalované prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek). Z žádostí o zápůjčku bylo též zjištěno, že žalovaná měla v době žádostí o zápůjčku uzavřeny s právním předchůdce žalobkyně jiné smlouvy o zápůjčce. Žalovaná na smlouvu 1 uhradila částku 20 555,29 Kč a na smlouvu 2 částku 53 804,71 Kč. Pohledávky za žalovanou (ze smlouvy 1 a ze smlouvy 2) byly z právního předchůdce žalobkyně postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. 11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutkové a právní závěry ve věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nedošlo k platnému uzavření shora specifikovaných smluv o zápůjčce, neboť žalobkyně neprokázala, že při uzavírání smluv o zápůjčce její právní předchůdce postupoval v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně se v rámci žádostí o spotřebitelský úvěr spokojil s tvrzením žalované ohledně jejích příjmů (i když tyto lze mít u smlouvy 1 za prokázané z údajně předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek), ale především se v obou případech spokojil s pouhými tvrzeními žalované ohledně jejích pravidelných měsíčních výdajů. Tyto výdaje však žádným způsobem více nezjišťoval, ani neověřoval, neboť v zákaznických kartách nejsou uvedeny žádné listiny na základě kterých by mohly být skutečné měsíční výdaje žalované ověřeny. Je více než nepravděpodobné, že by veškeré měsíční náklady u jednotlivce mohly v době uzavření smluv činit pouze 1 000 Kč měsíčně (respektive 4 000 Kč 5 940 Kč včetně splátek předchozích závazků, které již žalovaná v době uzavření smluv u žalobkyně měla), když je nutné vzít v úvahu, že mezi obvykle nutně hrazené náklady jednotlivce patří měsíční náklady na bydlení, energie, stravu, ošacení a obutí, hygienické potřeby, telefon, internet, záliby, případná pojištění a spoření atp. Žalovanou tvrzená částka 1 000 Kč na pravidelné měsíční výdaje v době žádostí o zápůjčku nedosahovala zdaleka ani částky životního minima jednotlivce, což právního předchůdce žalobkyně mělo vést k o to důkladnějšímu ověření žalovanou tvrzených výdajů. Navíc žalovaná v žádosti u smlouvy 1 uvedla, že bydlí v nájmu a lze mít tedy za to (z obecně známých cen bydlení v dané době), že částka uvedená v žádosti jako odhadované měsíční výdaje by v rozhodné době nepokryla