9 C 245/2022-39 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 21 730 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 360 Kč od 12. 10. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Podání žaloby odůvodnila tím, že se žalovaným dne 10. 8. 2020 uzavřela smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa]. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet požadovanou zápůjčku, přičemž z odborného posouzení vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, a to na bankovní účet, jehož číslo uvedl žalovaný ve smlouvě o zápůjčce. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 860 Kč, a to do 11. 10. 2020. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 880 Kč a dluží tak žalobkyni celkem částku 21 730 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 12 500 Kč, dlužným poplatkem ve výši 3 860 Kč a smluvní pokutou ve výši 5 370 Kč. Dále má žalobkyně nárok na náklady upomínání ve výši 2 500 Kč a zákonný úrok z prodlení. Ačkoli byl žalovaný upomínán, na svůj dluh již ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Vzhledem k tomu, že k žalobním tvrzením obsaženým v žalobě nebyly předloženy důkazy k prokázání těchto tvrzení, vyzval soud žalobkyni usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 12. 2022 č. j. 9 C 245/2022-29 k označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností. Konkrétně vyzval žalobkyni k tomu, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, že byl dodržen kontraktační proces, tak jak žalobkyně uvedla v žalobě a že žalobkyně při sjednávání smlouvy o zápůjčce postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 20. 12. 2022. Ta však do dnešního dne nepředložila relevantní důkazy k prokázání tvrzených skutečností, respektive na shora specifikované usnesení vůbec nereagovala. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 17. 1. 2023 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, přesto, že byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Z listiny označené jako„ smlouva o zápůjčce“ bylo zjištěno, že tato listina obsahuje text smlouvy o zápůjčce a jako strany smlouvy jsou označeni žalobkyně a žalovaný. Konkrétně se jedná o poskytnutí o zápůjčky ve výši 12 500 Kč. Za poskytnutí zápůjčky je zde stanoven poplatek ve výši 3 860 Kč, a to pro případ, že nebude zápůjčka vrácena do 1. 9. 2020. Listina je datována ke dni 10. 8. 2020 a je podepsána toliko zástupci žalobkyně. V místě pro podpis žalovaného je uvedeno„ PIN kód: [číslo]“. Bylo též zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného a identifikační údaje žalovaného uvedené v listině označené jako„ smlouva o úvěru“ odpovídají identifikačním údajům v občanském průkazu žalovaného. 6. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 10. 8. 2020 odeslala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 12 500 Kč. 7. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. žalovaný je též jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu. 8. Z výzvy k úhradě ze dne 12. 10. 2021 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 3 dnů. Předžalobní výzva byla odeslána dne 12. 10. 2021. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 11. S ohledem na skutečnosti zjištěné z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o zápůjčce, žalobkyně však neprokázala, že k uzavření této smlouvy skutečně došlo. Listina označená jako„ smlouva o zápůjčce“ obsahuje toliko podpis zástupce žalobkyně, nikoliv však podpis žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný v rámci webového rozhraní žalobkyně zažádal o konkrétní zápůjčku, že předložené znění smlouvy a VOP odsouhlasil, že mu žalobkyně zaslala na telefonní číslo uvedené v žádosti PIN kód k podpisu smlouvy, a že by PIN kód shodného znění žalovaný zadal namísto vlastnoručního podpisu smlouvy v rámci webového rozhraní žalobkyně. 12. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že i kdyby žalobkyně prokázala samotné uzavření smlouvy, bylo by nutné takovou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala uzavření samotné smlouvy, soud od podrobnějšího odůvodnění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného upouští, neboť by toto odůvodnění bylo nadbytečné. 13. Žalobkyně však prokázala, že dne 10. 8. 2020 převedla na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 12 500 Kč. Zároveň bylo prokázáno, že se jedná o bankovní účet žalovaného. Na straně žalovaného tak vzniklo v této výši bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný již na svůj dluh, dle tvrzení žalobkyně, uhradil částku 880 Kč, činí bezdůvodné obohacení na jeho straně částku 11 620 Kč. Soud proto žalobě vyhověl právě co do částky 11 620 Kč podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. a ve zbývajícím rozsahu ji jako nedůvodnou zamítl. 14. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 11 620 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 12. 10. 2021 (odeslaným téhož dne) vyzván k uhrazení dlužné částky do 3 dnů. Dle § 573 o. z. se zásilka považuje za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 15. 10. 2021. Žalovaný byl tak povinen dlužnou částku uhradit do 18. 10. 2021. Tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky a od tohoto dne byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 16. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). 17. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou (návrhem) uplatnil a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy