17 C 231/2020-23 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 490 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 31. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 1 950 Kč do 16. 8. 2019, to však neučinil. Žalovaný do podání žaloby uhradil na svůj dluh 11 360 Kč, které byly započteny na poplatky za písemné upomínky, smluvní poplatek, poplatek za poskytnutí zápůjčky a část na jistinu. Zbývá tedy uhradit 6 490 Kč. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že celkově uhradil 22 360 Kč, považuje smlouvu za nemravnou a dále uvedl, že žalobkyně nedostatečně prověřila jeho bonitu v souvislosti s uzavřením smlouvy. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Strany uzavřely dne 31. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla částka 10 000 Kč. [příjmení] byla žalovanému převedena na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce, což učinili účastníci nesporným. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit spolu s poplatkem 1 950 Kč do 30. 1. 2019, jak vyplývá ze smlouvy, což odpovídá úroku ve výši 234 % ročně. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v prosinci 2018 činila úroková sazba při spotřebě domácností a fixaci v rozmezí do jednoho roku průměrně 9,17 % ročně. Žalovaný na svůj dluh zaplatil podle žalobních tvrzení 11 360 Kč, z výpisu předloženým žalovaného vyplývá úhrada ve výši 22 360 Kč s tím, že do 17. 8. 2019 uhradil 11 000 Kč, zbytek částky uhradil následně do 20. 12. 2019. 4. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. Žalovaný totiž neuzavřel s žalobkyní platně smlouvu o zápůjčce v souladu s § 2390 a násl. OZ, jelikož ujednání o poplatku je třeba vnímat jako ujednání o odměně za poskytnuté peněžní prostředky, a základním instrumentem pro získání odměny při úplatném poskytování peněz, je smluvený úrok. Úrok v celkové výši 234 % ročně je třeba vnímat jako úrok nemravný a tím pádem i neplatný ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005), jelikož takovýto úrok podstatně převyšuje průměrné úrokové sazby pro domácnosti zjištěné ze statistických údajů České národní banky za prosinec roku 2018. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o zápůjčce, bez níž nemůže být úplatná zápůjční smlouva shledána platnou ve smyslu § 576 OZ a contrario. Žalovaný prokazatelně obdržel částku 10 000 Kč, na úkor žalobkyně se tak bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 OZ, a byl tak povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný žalobkyni uhradil 22 360 Kč s tím, že do 17. 8. 2019, od kdy žalobkyně požaduje úrok z prodlení, vrátil 11 000 Kč. Tedy již 17. 8. 2019 žalovaný bezdůvodné obohacení vydal a nemohl se tak dostat do prodlení. Smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla soudem shledána jako neplatná, proto z ní žalobkyni nemůže plynout ani nárok na další smluvní plnění. Jelikož shledal soud smlouvu neplatnou z důvodu nemravného úroku, nebylo zapotřebí zkoumat, zda je smlouva neplatná také z důvodu, že žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalovaného zápůjčku splácet. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalovanému náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., náklady řízení ve výši 300 Kč (odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu spojený s vyjádřením k žalobě z 11. srpna 2020), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.