24 C 227/2020-22 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 5 000 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem [právnická osoba], Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku ve výši 8 320 Kč (půjčka ve výši 5 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 3 320 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách po 160Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 52 týdnů od data podpisu, t. j. [datum]. Žalobkyně od právního předchůdce obdržela informace o celkové výši úhrad ze strany žalovaného v rozsahu částky 2 599,58 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem [právnická osoba] a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 720,41 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 5 000 Kč, souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 3 320 Kč. Souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 z. č.40/1964 Sb. občanského zákoníku, vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje kapitalizovaný úrok. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem spol. [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 17. 9. 2018 Ani poté na svůj dluh nezaplatil ničeho. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, písemnosti mu byly doručovány fikcí na adresu jeho trvalého bydliště. 3.) Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4.) Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný a [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč, a ten se za ni zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 3 320 Kč, celkem se tedy zavázal vrátit částku 8 320 Kč formou 52 týdenních splátek po 160 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] soud zjistil, že k postoupení pohledávky za žalovaným došlo ke dni 1. 7. 2015 na přechodného věřitele [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno přípisem z 25. 6. 2015 a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že tento přechodný věřitel uzavřel tuto s žalobkyní, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze 17. 9. 2018, neboť i pohledávka za ním byla předmětem postoupení. 5.) Dle ustanovení § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6.) Dle ust. § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 7.) Dle ust. § 451 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 8.) Soud ve věci rozhodoval dle výše uvedených zákonných ustanovení. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ale toliko zčásti. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 č. 40/1964, když s ohledem na datum uzavření smlouvy o půjčce bylo nutné použít právní předpisy účinné ke dni uzavření smlouvy. Na základě této se žalovaný zavázal vrátit zpět poskytnuté peněžní prostředky s tím, že se dále zavázal uhradit poplatek za poskytnutí půjčky, přičemž výše tohoto poplatku byla sjednána na 3 320 Kč za situace, kdy předmětem půjčky byla částka 5 000 Kč. Zároveň nebylo uvedeno, co má tento poplatek představovat, o jaký nárok se má jednat. Byť je tato platba označena jako souhrnný poplatek, soud dospěl k závěru, že fakticky představuje úroky podle § 658 odst. 1 o. z., tedy formu platby za poskytnuté prostředky. Výše úroku však byla v daném případě sjednána nemravně za situace, kdy jeho výše činila skoro 67% půjčené částky. Soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za půjčku od ostatního obsahu smlouvy nelze oddělit, neboť právní předchůdce žalobkyně bez jakýchkoliv pochybností peněžní prostředky jako půjčku poskytl žalovanému právě za účelem získání souhrnného poplatku (úroku). Pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, tak jako v tomto případě, pak toto nemravné a tudíž neplatné ujednání způsobuje neplatnost celého právního úkonu. Je zřejmé, že se jednalo o adhezní smlouvu, bez jakékoli možnosti žalovaného do této zasáhnout, a tak nebylo možné, aby došlo k poskytnutí půjčky bezúročně či s výrazně nižším úrokem. Z hlediska právního posouzení, tak nárok žalobkyně představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši poskytnuté půjčky, tedy ve výši 5 000 Kč dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Za situace, kdy žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 2 599,58 Kč, soud shledal odůvodněným její nárok toliko na zaplacení částky 2 400,42 Kč. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl včetně požadavku na úroky z prodlení vyjma těch, které je žalovaný povinen zaplatit z dlužné částky ve výši 2 400,42 Kč dle ustanovení § 517 odst. 2. o. z. Pohledávka z bezdůvodného obohacení v daném případě představuje pohledávku, jejíž splatnost s ohledem na absenci dohody týkající se splatnosti nebyla stanovena a žalovaný tak byl podle § 563 o. z. povinen plnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádána. Žalovaný tedy nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl po předání peněžních prostředků vyzván k plnění dříve než prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tj. prostřednictvím výzvy, která byla žalovanému zaslána spolu s oznámením o postoupení pohledávky dne 25. 6. 2015, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Soud předpokládá, že tato výzva se nemohla dostat do sféry žalovaného při obvyklém běhu věcí déle než 27. 7. 2015, splatnost tak nastala v souladu s výzvou 10 tým dnem poté, tedy dne 7. 8. 2015. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána na základě výše uvedených smluv o postoupení pohledávky, přičemž tato postoupení byla žalovanému řádně oznámena. 9.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když sice žalovaný byl převážně úspěšným účastníkem (při poměru úspěchu a neúspěchu vycházel soud ze součtu žalované částky a kapitalizovaného příslušenství k datu rozhodování soudu), avšak v řízení nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady vznikly.