24 C 358/2020 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku ve výši 12 554,94 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku ve výši 7 233 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 431 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 276 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 526 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 3. 2018 v částce 247 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne 14. 2. 2017. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 16. 7. 2017 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 6 981,78 Kč a na dlužném poplatku částku 5 573,16 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován. Po tomto datu nebylo na pohledávku uhrazeno již ničeho. 2.) Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3.) Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4.) Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobce [právnická osoba] [_] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 8 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 7 233 Kč představující úrok ve výši 1 431 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 276 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 3 526 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 15 233 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 254 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. V případě sjednání úhrady formou 60 splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně a stanovena RPSN pro variantu 60 splátek ve výši 246,19 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradil žalobci celkem částku 1 300 Kč, bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5.) Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedenou smlouvu o zápůjčce z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřenou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč uhradit dále částku 7 233 Kč, označenou jako poplatek. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na tři části, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy s žalovaným smlouvu neuzavřel. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 7 233 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz vedle již sjednaných úroků a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 90,4 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaném období činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o formulářovou smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv její změnu ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. 6.) S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 8 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku 1 300Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 6 700 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 13. 7. 2018. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 16. 7. 2018 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 26. 7. 2018. Jelikož tak neučinil, dostal se od 27. 7. 2018 do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 7.) Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků toto právo nepřiznal.