6 C 196/2021-45 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 118 846 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 120 646,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 01.11.2020 do 30.12.2020 ve výši 1 658,88 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 119 846,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 31.12.2020 do 29.01.2021 ve výši 823,94 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 118 846,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 30.01.2021 do zaplacení. Dále zaplacení pohledávku ve výši 26 998,10 Kč a konečně zaplacení úroku ve výši 102,08 % ročně z částky 96 349,78 Kč od 27.10.2020 do 17.11.2020 ve výši 5 697,34 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 96 349,78 Kč od 18.11.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27.10.2020 dosáhne částky 335 196,00 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena 6.3.2020 smlouva o úvěru (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši tzv. nominální úrokové sazby 102,08 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách po 9 311 Kč splatných vždy k devatenáctému dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben 2020 dle splátkového kalendáře. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 19.8.2020, a proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 25.10.2020. Do této doby žalovaný zaplatil splátky ve výši 9 311 Kč dnech 20.3.2020, 16.7.2020, 14.8.2020 a 9.9.2020 v celkové výši 37 244 Kč. Po zesplatnění úvěru zaplatil 800 Kč 30.12.2020 a částku 1 000 Kč 29.1.2021. Celá nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny ve výši 120 646,66 Kč, přičemž tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit k datu zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy byl povinen uhradit dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku tzv. jednotkový náklad zaokrouhlený na částku 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od 1.11.2020 do zaplacení. Žalobce dále požadoval úrok v nominální roční úrokové sazbě 102,08 % z částky 96 349,78 Kč od 27.10.2020 do zaplacení, maximálně však do částky 335 196 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání dne 29.12.2020 se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy soud zjistil, že žalovaný celková výše spotřebitelského úvěru činila 100 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 11.3.2020 bylo doloženo, že částka ve výši 100 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 30 měsíců. Měsíční splátky ve výši 9 311 Kč měly být hrazeny nejpozději do devatenáctého dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 102,08 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 279 300 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) byla stanovena na 166,37 %. Sjednané úroky dle smlouvy běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině a hodnota nové jistiny úvěru, přičemž poskytovatel byl oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou k zesplatnění požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou měl žalobci zaplatit. Jestliže se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, i její části, v délce třiceti dnů, vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Jestliže klient do zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení její uhradou (ustanovení § 2050 obč. zák. se podle smlouvy neaplikuje). Poskytovatel úvěru měl vůči klientu, jemuž byl poskytnut úvěr právo na náhradu nákladů vzniklých prodlením klienta v trvání patnácti dnů na částku 200 Kč za každou neuhrazenou splátku. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut dle smlouvy nesměl přesáhnout součin čísel 0,5 a celkové výši úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Výzvami o zaplacení ze dne 19.6 2020 20.7.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných splátek a výzvou z 19.8.2020 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením z 25.10.2020 byl žalovaný vyzván zaplacení celého úvěru po jeho zesplatnění ve výši 120 646 Kč. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že průměrná roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů v rozmezí od jednoho do pěti let, poskytovaných bankami domácnostem ČR v době uzavření smlouvy, tj. v březnu 2020, činila 7,56 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 166,37 % překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi téměř o dvacetidvounásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že částka 100 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou odměnu žalobce ve výši 279 330 Kč. Rozdíl ve prospěch poskytovatele úvěru tedy činí částku oproti poskytnutému úvěru podstatně vyšší sta procent. Soud na základě ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobce, je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. Jestliže však žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 100 000 Kč, měl žalovaný povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Jestliže žalovaný tak neučinil, soud věc posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. Protože podle tvrzení žalobce však již zaplatil celkem 39 044 Kč, má povinnost uhradit ještě 60 956 Kč včetně úroků z prodlení hradil splátky v celkové výši 37 244 Kč do zesplatnění úvěru a poté uhradil částky 800 Kč a 1000 Kč, soud k tomu přihlédl a upravil tomu zákonné úročení. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož byl v řízení úspěšnější žalovaný, kterému však náklady nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků.