23 C 134/2021-15 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 920 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjče [číslo] uzavřené dne 10. 4. 2016 (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně“) a žalovanou. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky otištěné na další straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou žalobkyni. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaná tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnila. Výše uvedenou smlouvou ze dne 10. 4. 2016 žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě – žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit částku 2 955 Kč, jež představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, to vše v 43 týdenních splátkách po 185 Kč počínaje dnem 17. 4. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 2. 2017 Součástí smlouvy jsou rovněž i smluvní podmínky, kterými jsou strany vázány. Ze smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů zápůjčky (tzv. RPSN) 91,66 % a také výši výpůjční úrokové sazby 20,98 % pro variantu 43 týdenních splátek. Ke dni podání žaloby žalovaná uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 3 035 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Soud na základě předložených listinných důkazů vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 10. 4. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] nazvaná jako smlouva o půjčce, kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel profesionál (žalobkyně). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání zmíněné smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 9. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (duben 2016) činily v průměru 11,51 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 91,66 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než sedminásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 2 955 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně a tento tak zcela jistě neměl zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 10. 4. 2016, nazvaná jako smlouva o půjčce, je neplatná jako celek. 12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 5 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni částku ve výši 3 035 Kč, má dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 1 965 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovanou o plnění poprvé dopisem ze dne 12. 2. 2021 označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a odeslaným dle podacího archu dne 15. 2. 2021. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalované k zaplacení dluhu lhůtu 10 dnů od doručení oznámení. V souladu s ustanovením § 573 o.z. má soud za to, že uvedená zásilka žalované došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 18. 2. 2021. Desetidenní lhůta k plnění tak žalované uplynula dne 1. 3. 2021 a následující den se žalovaná dostala do prodlení. Soud proto kromě povinnosti uhradit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 1 965 Kč uložil povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně za období od 2. 3. 2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.