24 C 308/2020 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem podaným dne 22. 5. 2020 u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 5 000 Kč spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [_] [_], se sídlem [adresa], [_] [_] [-], [_] [_] [_], [_], uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které tomuto poskytl částku ve výši 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaný jakožto žadatel v této. Zápůjčka pak byla žalovanému poskytnuta v den schválení jejího poskytnutí. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování poskytnutí zápůjčky ve výši 1 650 Kč do 27. 6. 2014. Nedílnou součástí smlouvy pak byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný pak zápůjčku řádně a včas neuhradil, když následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se v rámci tohoto řízení domáhá toliko úhrady jistiny jako bezdůvodného obohacení. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Žalobkyně s takovýmto postupem souhlasila již v podaném návrhu, žalovaný se nevyjádřil k dotazu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud tedy aplikoval ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. a souhlas předpokládal. 3.) Soud vycházel z důkazů předložených žalobkyní, a to zejména ze smlouvy o zápůjčce, všeobecných obchodních podmínek, příkazu k úhradě, výpisu z účtu věřitele, zprávy [právnická osoba], ze dne 27. 10. 2020, smlouvy o postoupení pohledávky (viz výše) a výzvy k úhradě dluhu. 4.) Podle § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 5.) Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6.) Provedenými důkazy byl pak zjištěn skutkový stav, který plně koresponduje s tvrzeními žalobkyně uvedenými výše. Po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Uzavřenou smlouvou o zápůjčce soud dle jejího obsahu hodnotil jako smlouvu o úvěru, kdy ale tuto shledal jako absolutně neplatné právní jednání s odkazem na výše citované ustanovení § 588 o. z., když požadovaný úrok soud shledává naprosto nepřiměřeným, tedy sjednaným ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání, s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaných bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době. Takto nastavený úrok je pak v rozporu s dobrými mravy. Soudu je obecně známo, že průměrná úroková sazba úvěru poskytovaných bankami v době uzavírání smlouvy činila 10% ročně. V předmětné věci pak sjednaný úrok v podobě poplatku, který nemůže být ničím jiným než úrokem, neboť právní předchůdce žalobkyně byla společnost poskytující úvěry a těžko by s žalovaným takovouto smlouvu bez nějakého zisku uzavřela). Nutno zmínit že jen RPSN v samotné smlouvě je uváděna ve výši 3 112,64%. Pokud pak částka 5 000Kč byla zapůjčena toliko na jediný měsíc za úrok ve výši 1 650Kč, je tento zcela zjevně nepřiměřeně vysoký. Pokud by smlouva obsahovala jen toto nepřiměřené ujednání, pak by bylo možné hodnotit ji jako neplatnou pouze v části sjednaného úroku a přiznat žalobkyni úrok obvyklý (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 449/2007 či sp. zn. 32 Cdo 3516/2009). V tomto případě však soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatné právní jednání i s ohledem na další kvantifikátory smlouvy, a to uzavření smlouvy adhézním způsobem, nemožnost spotřebitele do smlouvy a jejích jednotlivých ujednání objektivně zasáhnout, výše poplatku za uzavření smlouvy, nastavení dalších sankcí ve vztahu k žalovanému, aniž by byla zajištěna alespoň určitá rovnováha práv a povinností obou účastníků smlouvy. Viz též závěry Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 25 Co 141/2018 či sp. zn. 64 Co 247/2018. 7.) S ohledem na shora uvedené soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 a n. o. z. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a to převodem na jeho účet, což vyplývá ze zprávy [právnická osoba], soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Aktivní legitimaci žalobkyně pak soud odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8.) O náhradě nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.), tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla i v tomto stanovena jako běžná třídenní dle ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.