24 C 329/2020-35 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku v celkové výši 19 320 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [_] [_], [_], [IČO], se sídlem [adresa] [a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. _], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 5 920 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 11. 2018. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka jí byla uhrazena dne 17. 11. 2017. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 18. 11. 2018 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 8 000 Kč a na dlužném poplatku částku 4 480 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny. Mezi týmiž subjekty jako výše došlo dne [datum] k uzavření další smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 4 440 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 8. 2018. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka jí byla uhrazena dne 17. 11. 2017. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 18. 11. 2017 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 5 267,60 Kč a na dlužném poplatku částku 1 572,30 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly obě pohledávky postoupeny žalobci, o čemž byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019. Po tomto datu nebylo na pohledávky uhrazeno již ničeho. 2.) Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3.) Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4.) Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa], na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 8 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázala uhradit poplatek ve výši 5 920 Kč představující úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 3 200 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 13 920 Kč, a to ve formě 58 týdenních splátek po 240 Kč. Mezi stejnými subjekty byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 6 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázala uhradit poplatek ve výši 4 440 Kč, představující úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 2 400 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 10 440 Kč, a to ve formě 58 týdenních splátek po 180 Kč. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Roční procentní sazba nákladů byla dle smlouvy v obou případech činila 195%. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a z oznámení o postoupení pohledávky ze stejného dne soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná informována. Z dodejky české pošty bylo prokázáno, že dne 13. 12. 2019 bylo oznámení zasláno s tím, že žalovaný byl vyzýván k plnění nejpozději do deseti dnů od doručení. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými úvěry uhradila žalobci celkem částku 1 440 Kč a 3 600 Kč, bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5.) Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedené smlouvy o úvěru z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřené. Závěr o neplatnosti těchto smluv soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč uhradit dále částku 5 920 Kč, označenou jako poplatek (v druhém případě pak byla jistina 6 000Kč a poplatek činil 4 440 Kč). Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy s žalovanou smlouvy neuzavřel. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 5 920 Kč a 4 440Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz vedle již sjednaných úroků a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 74% v případě obou smluv a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaném období činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o formulářovou smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv její změnu ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. 6.) S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 8 000 Kč a 6 000Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila částku 1 440 Kč na první úvěr a částku 3 600 Kč na ten druhý. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení z prvního úvěru ve výši 6 560 Kč uhradila, a z druhého úvěru pak částku 2 400 Kč Celkem tak má žalovaná uhradit žalobci z obou smluv částku 8 960 Kč (s