6 C 281/2021-55 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se na žalované domáhal zaplacení částky 22 572 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1.11.2020 do zaplacení, dále pohledávky ve výši 6 956,28 Kč a úrokového příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši tzv. efektivní úrokové sazby 129,74 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 385 Kč splatných vždy k 14. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopad 2019 dle splátkového kalendáře. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, a proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 18.6.2020, neboť se dostal do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 10.4.2020. Do této doby zaplatila celkem 6 930 Kč. Po zesplatnění úvěru dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny ve výši 21 473,29 Kč, přičemž novou jistinu byla žalovaná povinnna uhradit k datu v den zesplatnění celého úvěru. Dále byla na základě smlouvy povinnna uhradit smluvní pokutu 499 Kč za jednu splátkyu, s níž se žalovaná ocitla v prodlení po dobu delší než 30 dnů a kromě toho smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení od 1.11.2020, a to smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby v celkové výši 6 956,28 Kč. Ročně žalobce požadoval i úrok z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině v nominální roční úrokové sazbě 86,13 %. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání dne 26.11.2021 se nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 18 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum] bylo doloženo, že částka ve výši 18 000 Kč byla poukázána na účet žalované. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 48 měsíců. Měsíční splátky ve výši 1 385 Kč měly být hrazeny nejpozději do 14. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 129,74 % ročně. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit činila 64 320 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) byla stanovena na 129,74 %. Sjednané úroky dle smlouvy běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině a hodnota nové jistiny úvěru, přičemž poskytovatel byl oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou k zesplatnění požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou měl žalobci zaplatit. Jestliže se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, i její části, v délce třiceti dnů, vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Jestliže klient do zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její uhradou (ustanovení § 2050 obč. zák. se podle smlouvy neaplikuje). Poskytovatel úvěru měl vůči klientu, jemuž byl poskytnut úvěr právo na náhradu nákladů vzniklých prodlením klienta v trvání patnácti dnů na částku 200 Kč za každou neuhrazenou splátku. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut dle smlouvy nesměl přesáhnout součin čísel 0,5 a celkové výši úvěru, nejvýše však 77 184 Kč. Výzvami o zaplacení ze dne [datum], a [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných splátek, oznámením ze dne [datum] k zaplacení částky 22 570 Kč a výzvou z [datum]. 4. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je trojnásobkem či více násobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 6. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem ČR v září 2019 činila RPSN 8,45 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 129,74 %, překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi více než o patnáctinásobek. Navíc RPSN skutečně činila podle zjištění soudu 136,85 % (viz č.l. 48). Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že zapůjčená částka 18 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou odměnu žalobce ve výši 66 480 Kč, tedy za odměnu nepřiměřenou. Soud na základě ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobce, je zcela nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. tudíž absolutně neplatné. 7. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. Soud věc proto posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovanávydat. 8. Jestliže žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 18 000 Kč, měla žalovaná povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Jestliže však podle tvrzení žalobce, žalovaná na smlouvu uhradila celkem 6 930 Kč, soud žalobu v tomto rozsahu plnění žalované snížil a ve zbytku žalované nároky zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož by žalovaná měla právo na odpovídající náhradu nákladů řízení v procentuálním rozsahu, v němž byla v řízení úspěšnější. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud o nákladech rozhodl, jak uvedeno ve výroku pod bodem V.