6 C 292/2021-62 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 47 993 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 993 Kč od 22.2.2021 do 8.4.2021 ve výši 1 201,35 Kč a zákonný úrok z částky 47 993 Kč ve výši 8,25 % ročně od 9.4.2021 do zaplacení, dále pohledávky ve výši 13 367,40 Kč a úroku ve výši 89,99 % ročně z částky 40 4153,32 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 137 160 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena 6.1.2020 smlouva o úvěru (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 89,99 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách po 4 342 Kč splatných vždy k patnáctému dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem únor 2020 dle splátkového kalendáře. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, a proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 20.12.2020, neboť se dostal do prodlení s úhradou splátky č. 9 splatné 15.10.2020. Do této doby zaplatil tři splátky po 4 342 Kč, 30.6.2020 zaplatil částku 8 684 Kč, 11.8 2020 3 810 Kč a 299. 2020 částku 9 800 Kč. Po zesplatnění úvěru zaplatil ještě částku 1 000 Kč. Po tomto zesplatnění dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny ve výši 46 195,63 Kč, přičemž tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit k datu zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy byl povinen uhradit dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč a smluvní pokuty za splátky po 499 Kč, tj. 998 Kč a ve výši 0,1 % dlužné nové jistiny úvěru ve výši 47 195,63 Kč za každý den prodlení od 22.12.2020 o 8.4.2021 ve výši 5 097,60 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 46 195,63 Kč od 9.4.2021 do zaplacení, žalobce však požaduje smluvní pokutu k datu žaloby, tj. smluvní pokutu ve výši 13 367,40 Kč, od 1.5.2020 do 31.10.2020 nevznikalo právo na smluvní pokutu. Žalobce dále požadoval úrok z částky 40 453,32 Kč ve výši nominální roční úrokové sazbě 89,99 %. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání dne 21.12.2021 se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 45 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 6.1.2020 bylo doloženo, že částka ve výši 45 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 30 měsíců. Měsíční splátky ve výši 4 342 Kč měly být hrazeny nejpozději do patnáctého dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 89,99 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 114 300 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) byla stanovena na 138,16 %. Sjednané úroky dle smlouvy běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině a hodnota nové jistiny úvěru, přičemž poskytovatel byl oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou k zesplatnění požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou měl žalobci zaplatit. Jestliže se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, i její části, v délce třiceti dnů, vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Jestliže klient do zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení její uhradou (ustanovení § 2050 obč. zák. se podle smlouvy neaplikuje). Poskytovatel úvěru měl vůči klientu, jemuž byl poskytnut úvěr právo na náhradu nákladů vzniklých prodlením klienta v trvání patnácti dnů na částku 200 Kč za každou neuhrazenou splátku. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut dle smlouvy nesměl přesáhnout součin čísel 0,5 a celkové výši úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Výzvami o zaplacení ze dne 17.6.2020, 15.9.2020, 16.11.2020 a 16.12.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzva žalovanému k zaplacení uvedené částky je z 15.9.2021. 4. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 6. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že průměrná roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů v rozmezí od jednoho do pěti let, poskytovaných bankami domácnostem ČR v době uzavření smlouvy, tj. v lednu 2020, činila 8,19 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 138,16 % překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi téměř o sednáctinásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že částka 45 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou odměnu žalobce ve výši 114 300 Kč. Ze splátkového kalendáře založeného na č.l. 31 spisu je však zřejmé, že žalovaný měl celkem zaplatit částku 130 260 Kč. Rozdíl ve prospěch poskytovatele úvěru tedy činí částku 85 260 Kč, což je rozdíl oproti poskytnutému úvěru téměř sta procent. Navíc RPSN nečinila 138,16 % nýbrž ve skutečnosti 178,24 % (viz výpočet na č.l. 55 spisu). Soud na základě těchto zjištění a ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobce, je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné. 7. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 8. Jestliže však žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 45 000 Kč, měl žalovaný povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Jestliže tak žalovaný neučinil, soud věc posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. Současně má žalobce právo i na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný na smlouvu uhradil již celkem částku 36 320 Kč, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 11 673 Kč Kč se zákonným úrokem z prodlení, který činí 8,25 % ročně. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož byl v řízení úspěšnější žalovaný (podle nálezu Ústavního