8 C 185/2021-20 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 62 055,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předmětný nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 13.6.2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 491 Kč. Celkovou částku ve výši 35 491 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 592 Kč. Žalobkyně uplatnila též další nárok, který vznikl ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 11.10.2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 32 019 Kč. Celkovou částku ve výši 72 019 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku toho využil právní předchůdce žalobkyně svého práva požadovat uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh uhradil v prvním případě částku 6 000 Kč, ve druhém případě částku 36 020 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni s účinností od téhož dne. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 13.6.2018 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 16 491 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po 592 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku 35 491 Kč, když výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 232,05 %. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 11.10.2017 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 32 019 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku 72 019 Kč, když výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 127,43 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni s účinností od 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný zaplatil na základě uzavřené smlouvy [číslo] částku 6 000 Kč, na základě uzavřené smlouvy [číslo] částku 36 020 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvy o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků. 8. Soud se dále zabýval platností smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 13.6.2018 a smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 11.10.2017 zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 z. č. 40/1964 Sb. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 z. č. 40/1964 Sb. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. 9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červnu 2018 a říjnu 2017, tedy v době uzavření smluv o zápůjčkách činily v průměru 8,85 % a 9,53 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, v které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 232,05 % a ve výši 127,43 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba dvacetišestinásobek a třináctinásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se poplatku ve výši 16 491 Kč a 32 019 Kč je pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným. 10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smluv o zápůjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 13.6.2018 a [číslo] uzavřené dne 11.10.2017 jsou neplatné jako celek. 11. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 19 000 Kč a částku 40 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaný vrátil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 6 000 Kč a ve výši 36 020 Kč, má žalovaný povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 13 000 Kč a ve výši 3 980 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, řádně a včas, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně za období od 8.8.2019 do zaplacení a v zákonné výši 9,75 od 11.5.2019 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.