8 C 252/2021-24 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 286 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 2. 2016 a dále ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 11. 2015 uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [číslo] a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 2. 2016 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 8 880 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 58 týdenních splátkách po 360 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 20 880 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 195,06 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 1 900 Kč. Dále ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 11. 2015 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 3 546 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 43 týdenních splátkách po 222 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 9 546 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 229,54 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 3 814 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. 6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít v obou případech smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků. 7. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 2. 2016 a dále ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 11. 2015 zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 580 o.z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v únoru 2016 a v listopadu 2015, tedy v době uzavření smluv o půjčce, činila v průměru 11,44 % v únoru 2016 resp. 12,04 % v listopadu 2015. Jestliže pak byly mezi účastníky v této době uzavřeny smlouvy o půjčce, v nichž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 195,06 % resp. 229,54 %, tvoří takto sjednaná RPSN v obou případech mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o půjčce týkající se poplatků ve výši 8 880 Kč v prvním případě a poplatku ve výši 3 546 Kč v druhém případě jsou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatnými. 9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daných případech má soud za prokázané, že poskytování půjček bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o půjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smluv o půjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o půjčce [číslo] ze dne 13. 2. 2016 a dále ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 11. 2015 jsou neplatné jako celek. 10. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání v prvním případě finanční částku ve výši 12 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaný vrátil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 1 900 Kč, má žalovaný povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 10 100 Kč. Dále pokud právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání v druhém případě finanční částku ve výši 6 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaný vrátil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 3 814 Kč, má žalovaný povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 2 186 Kč S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužné částky neuhradil, přiznal soud žalobkyni částku 12 286 Kč a to včetně zákonných úroku z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, představující náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, podle vyhl. 177/1996 Sb. ust. § 14b odst. 1), 4) za tři úkony advokáta ve výši 900 Kč a podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) za tři režijní paušály po 100 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč.